Psi jsou citlivější na hlasy žen než mužů. To je závěr studie výzkumníků z Institutu kognitivní neurovědy a psychologie Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti, která byla zveřejněna v časopise Communications Biology.

Ke zmíněnému poznatku dospěli experti analýzou mozkových skenů. Analýza potvrdila, že psi nám opravdu naslouchají, když k nim mluvíme, a snaží se nám porozumět. Dělají to přitom způsobem nápadně podobným lidským nemluvňatům, která upřednostňují určité tóny.

Malé děti jsou citlivé na „baby talk“ – pronikavý, zpěvný způsob mluvy, který přehání samohlásky a používá zjednodušený rejstřík slov. Několik studií už v minulosti naznačilo, že tato řeč utváří  mozek dítěte. Na rozdíl od miminek však psi nejsou vystaveni hlasům žen v děloze. Psí mámy nemluví, komunikace mezi štěnětem a jeho matkou je na nízké úrovni. Proč jsou tedy psi citliví na „baby talk“ žen?

Rozhodují tón, rytmus i emoce

Právě to výzkumníci zjišťovali. Přiměli 19 psů osmi plemen ve věku od dvou do deseti let, aby vlezli do přístroje pro funkční magnetickou rezonanci (fMRI), což je zobrazovací metoda k mapování mozkové odezvy na různé podněty. Psi tam pobývali tak dlouho, dokud přístroj nezaznamenal jejich reakce na předem nahranou lidskou řeč.

Psům přehrávali tři různé typy řeči: řeč zaměřenou na psy, řeč určenou lidským nemluvňatům a řeč k jinému dospělému člověku. Někdy byl mluvčím na nahrávce muž, jindy žena.

Ze skenů mozku vyplynulo, že psi projevovali větší aktivitu ve své sluchové kůře, když slyšeli přehnané hlasy, které často používáme pro malé děti, anebo pro psí kamarády. Dvojnásob to platilo pro případ, kdy řečníkem byla žena.

Neuroetoložka Anna Gáborová to v magazínu Science Alert vysvětluje tím, že ženy mluví se psy s výraznější prozodií než muži. To znamená, že víc zdůrazňují takové prvky řeči, jakými jsou tón, rytmus nebo emoce.

Při skenování mozku byly lidské hlasy zaznamenávány v oblastech psích mozků, které slouží porozumění řeči.

V minulých studiích si neurovědci všimli, že se obdobná část mozku „rozsvítila“ u lidských miminek, která poslouchala „baby talk“.

Jak se u psů mohl tento lidský rys vyvinout?

Vědci pro to mají dvě hlavní hypotézy.

Buď mezi savci existuje prastará a univerzální citlivost na zvuky s vyšší výškou tónu a větší proměnlivostí frekvence, nebo si lidé vybírali pro domestikaci vlky, kteří věnovali větší pozornost jejich hlasovým signálům.

Tým Anny Gáborové chystá další výzkumy, které by to mohly vysvětlit. Vědci jsou přesvědčeni, že podobnosti, které pozorovali mezi tím, jak psi a lidská miminka reagují na hlasy dospělých, stojí za další studium.

Nestanou se tak psi nakonec modelem, který nám umožní porozumět, jací jsme byli, když jsme neuměli mluvit?