"Sociální jet lag podporuje v podstatě vše, co je v našem těle špatně," uvedl Till Roenneberg, profesor chronobiologie z univerzity Ludwiga-Maximiliana v Mnichově, který tento termín použil poprvé. Stav se u člověka objevuje, když o víkendu chodí spát a vstává později než ve všední dny. Stejně jako u klasické pásmové nemoci je to následkem toho, že naše tělo je nuceno se pohybovat v různých časových pásmech: první je určováno pracovními a sociálními povinnostmi, druhé našimi biologickými hodinami.

V jakém rozsahu zažíváte jet lag záleží na míře rozdílů mezi vašimi časovými pásmy. Spánkové preference člověka z velké části určují geny. "Sovy", které zůstávají do pozdní noci vzhůru a vstávají pozdě dopoledne, trpí sociálním jet lagem více než "skřivani". Ve všední dny totiž spí méně a spánkový deficit dohánějí o víkendu. Naproti tomu skřivani mohou trpět, když kvůli sociálním povinnostem chodí o víkendu spát později.

Typickým symptomem jet lagu jsou potíže se spánkem. Tělu chvíli trvá, než se přizpůsobí novému časovému pásmu. Obvykle je to jeden den za každé pásmo, které jste překročili. Sociální jet lag a spánková deprivace jsou podle Roenneberga prakticky neoddělitelné.

Chronická spánková deprivace je spojena se stejnými nemocemi jako sociální jet lag, včetně obou typů cukrovky, srdečních onemocnění, obezity a deprese. Ovlivňuje mimo jiné také naši bdělost, koordinaci rukou a očí, paměť, logické uvažování a emoční stabilitu.

Nesynchronní hodiny

Má to ale i další důsledky. V každé buňce člověka jsou molekulární hodiny, které určují načasování téměř každého fyziologického procesu v našem těle. Například kdy se cítíme ospale nebo naopak bděle, ale i kdy vylučujeme hormony, které ovlivňují i naši tělesnou teplotu nebo i náladu v průběhu dne.

Tyto hodiny fungují podle zhruba 24hodinového rozvrhu a synchronizují se podle malé části mozkové tkáně zvané suprachiasmatické jádro (SCN). To určuje čas podle světelných změn v okolním prostředí člověka.

Pokud změníte načasování, podle kterého se vystavujete světlu - jako to děláte při nepravidelných spánkových návycích či překračování časových pásem - nastavení vašich vnitřních hodin se také posune. Pokud neustále měníte čas, kdy jdete do postele a kdy se vystavujete světlu, vaše hodiny budou nestále nesynchronní.

Problém by podle Roenneberga mohla vyřešit flexibilní pracovní doba. Zaměstnancům by doporučil, aby začali pracovat až poté, co se dostatečně vyspí. "Většina zaměstnanců by stejně do kanceláře přišla kolem desáté nebo jedenácté, zvýšilo by to však jejich produktivitu," říká odborník.

Jednodušším řešením je potom uzpůsobení světla. Podle odborníků totiž čím déle je člověk vystaven světlu, tím více posouvá načasování SCN a spát se mu tak chce později. Doporučují proto vypínat velká světla zhruba dvě hodiny před plánovaným odchodem do postele a vystačit si pak pouze se stolními lampami. Ztlumit by se měl i jas na chytrých telefonech a počítačích.