Sahara, s rozlohou 9,2 milionu kilometrů největší z „horkých“ pouští, byla ještě před 15 000 až 5 000 zelenající se savanou. Teprve poté způsobilo měnící se podnebí její přeměnu na vyprahlou písečnou pustinu.

Mezinárodní tým vědců, který stojí za studií publikovanou v časopise Nature Communications, však tvrdí, že Sahara tuto změnu zažívá opakovaně a cyklus jedné změny trvá 21 000 let.

Poušť i ráj

Výzkumníci se ve snažili lépe porozumět „severoafrickým vlhkým obdobím“ v průběhu posledních 800 000 let. S využitím nejnovějších klimatických modelů se proto pokusili simulovat vývoj podmínek v severní Africe na základě různých scénářů.

Obrázek vyprahlé Sahary sestavený ze satelitních snímků. | zdroj: Kredit-NASA/JPL-Caltech

Výsledky studie potvrdily dřívější hypotézu, že periodické vlhké fáze následované fázemi suchými způsobily změny oběžné dráhy Země kolem Slunce, které vyvolaly drobné změny v kývání Země kolem své rotační osy.

Tyto odchylky osy rotace mají vliv na sezónnost a určují množství energie přijímané oblastí Sahary. To ovlivňuje sílu afrického monzunu, který pomáhá řídit, jaké množství vody bude mít v této rozsáhlé oblasti vegetace.

Ovlivněny však nejsou jen tamní rostliny, ale také živočichové. A cyklická proměna severní Afriky mohla být rovněž jednou z příčin migrace moderních lidí z Afriky do zbytku světa.

Změny v rotaci ovšem nejsou jedinou příčinou saharského cyklu.

Zkoumaný model naznačil, že cyklus může být ovlivňován i vzdálenými ledovými příkrovy ve vysokých zeměpisných šířkách na severní polokouli, zejména v severní Evropě.

Chování cyklu ale není pravidelné. Vlhká období Sahary se například nevyskytovala v dobách ledových, kdy byla velká část vysokých zeměpisných šířek Země pokryta silnými ledovcovými příkrovy.

Výzkumníci proto dospěli k názoru, že tyto ledové příkrovy pomáhaly ochlazovat atmosféru, omezovaly africký monzunový systém, a tak potlačovaly růst rostlin v saharské poušti.

Tento scénář podle výzkumníků může naznačovat, co čeká Saharu v budoucnu.

Zazelená za 15 000 let?

„Je to jedna z prvních studií klimatického modelování, která simuluje africká vlhká období ve srovnatelném rozsahu s tím, co ukazují paleoklimatická pozorování. Odhaluje, proč a kdy se tyto události přihodí,“ cituje magazín IFL Science Edwarda Armstronga, klimatologa z Helsinské univerzity a hlavního autora studie.

„Oblast Sahary je branou, která řídí šíření druhů mezi severní a subsaharskou Afrikou a dovnitř i ven z kontinentu. Brána byla otevřená, když byla Sahara zelená, a zavřená, když převládaly pouště. Nyní jsme schopni lépe modelovat i rozšíření člověka a pochopit vývoj našeho rodu v Africe,“ řekla k výzkumu Miikka Tallavaara, spoluautorka studie.

Starší projekce naznačují, že Sahara by se vlivem cyklických změn mohla přibližně za dalších 15 000 let opět stát zeleným rájem. Pokud ale hrají významnou roli v cykličnosti i ledovcové příkrovy v Evropě, je otázkou, jak do toho promluví změna klimatu.

Zvyšující se globální teploty by mohly způsobit, že se Sahara znovu zazelená dříve, protože ledovcová masa v Evropě vlhčím podmínkám na Sahaře škodí. Zároveň však může globální oteplování způsobit kolaps Severoatlantského proudu, který přivádí teplo do Evropy, a tak paradoxně způsobit ochlazení značné části Evropy.

V takovém případě by rajské časy na Sahaře mohly nastat zase později.