U samiček šídla sítinového bylo pozorováno chování, kdy se samička pronásledovaná samcem, který se s ní chce pářit, zřítí k zemi. Po pádu zůstane nehybně ležet v nepřirozené poloze na zádech. Po odletu samce pak "zázračně" ožije a nezraněná odlétá. Tento jev byl poprvé zpozorován u rybníků ve švýcarských Alpách, kde vědci sledovali chování vážek detailněji.

Předstírání smrti za účelem vyhnutí se rizikům spojeným s pářením bylo dříve popsáno jen u tří druhů hmyzu a jednoho pavouka. U pavouků a kudlanek je popsán kanibalismus, kdy větší samičky požírají samce. U těchto druhů tedy nepřekvapí, že tím, kdo předstírá smrt, bývá sameček, který se chce vyhnout sežrání. Jak je tomu ale u vážek?

V období páření na začátku léta se samečci šídel sítinových shromažďují u rybníků a nedočkavě čekají na samičky. Do roje samečků pak přilétají jednotlivé samičky. Každá z nich se s jedním ze samců spáří a pak klade vajíčka do vody. V té době je už samec dávno pryč.

U jiných druhů vážek zůstává samec se samičkou a brání ji před ostatními samci. Samičky šídel sítinových ale žádné galantní ochránce nemají. Pokud si jich všimnou další samci, pronásledují je, aby se s nimi také spářili. Při páření jsou pak agresivní a mohou samici poranit nebo ji dokonce utopit. Z toho důvodu je v zájmu samičky nenechat se chytit, ale protože je oslabená po kladení vajíček, nemá šanci samci uletět.

Předstírání smrti jako jediný účinný prostředek

Samičky proto začaly předstírat svou smrt. Z 35 pozorovaných samiček se jich 31 zřítilo k zemi a sedmadvaceti z těch, které po pádu zůstaly nehybně ležet, se podařilo úspěšně oklamat samce. Při pozorování se ukázalo, že pouze samičky, které předstíraly smrt, se dokázaly samcům vyhnout. Malá část samiček (čtyři), která se pokoušela uletět, neuspěla.

Dalším způsobem, jak se samičky pokoušely vyhnout nechtěné konfrontaci se samcem, byl výběr místa pro kladení vajíček. Přednostně je kladly do vody v husté vegetaci, kde jsou méně vidět. Při odletu se také vyhýbaly otevřeným prostorům, kde by je bylo možné zahlédnout. Navzdory tomuto opatrnému pohybu vegetací byly všechny sledované samičky dříve či později zpozorovány a pronásledovány samci. Jedinou skutečně fungující obranou tak bylo právě předstírání smrti. Samičky ale i během předstírané smrti sledovaly okolí. Pokud se k nim pokusili vědci přiblížit, okamžitě odletěly.

U vážek jde o první pozorování tohoto typu chování. Vysoká efektivita uvedené strategie vede k zamyšlení, zda se podobné chování nemohlo vyvinout u více druhů hmyzu. Jen že to doposud unikalo našemu pozorování.