Sopečná apokalypsa v době kamenné možná nebyla pro lidi tak zdrcující

- Příroda autor: Pavel Pešek

Jedním z opakujících se námětů postapokalyptických knih a filmů je nukleární zima v důsledku obrovského množství prachu vrženého do atmosféry při atomové válce. Dávní lidé si možná něco takového opravdu zažili, samozřejmě však nešlo o atomový výbuch. Před 74 tisíci lety došlo k erupci vulkánu Toba na Sumatře. Byl to největší sopečný výbuch v posledních dvou milionech let.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Rozsah změn životního prostředí, které výbuch vyvolal, je ve vědecké obci stále diskutován. Nejdrsnější varianta předpokládá, že v důsledku velkého množství sopečného popela v atmosféře došlo k ochlazení Země až na několik desetiletí. Hlavní roli při tom hrály aerosoly vytvořené oxidem siřičitým, které odrážely příchozí sluneční záření v horních vrstvách atmosféry.

Ochlazení mohlo ovlivnit i tehdejší lidskou populaci. V době výbuchu žila populace anatomicky moderních lidí převážně ještě v Africe, některé populace byly už na Středním Východě.

Archeologové chtěli zjistit, zda půjdou stopy výbuchu najít na významném archeologickém nalezišti Pinnacle Point na jižním pobřeží Jihoafrické republiky.

Jeskyně na Pinnacle Point totiž vykazují známky dlouhodobého osídlení v průběhu doby kamenné v podobě různých nástrojů, zbraní a kostí, a to již z doby před 200 tisíci lety. Vleesbai je venkovní naleziště vzdálené od jeskyní devět km.  Na lokalitě Pinnacel Point i blízkém nalezišti Vleesbaai byly detailně prohledány vrstvy sedimentů z období výbuchu.

Na obou lokalitách vědci nalezli stopy kryptotefry, jemného, okem neviditelného, sklovitého vulkanického prachu. V obou těchto lokalitách byly nalezeny lidské artefakty ve vrstvách pod i nad vrstvou se sopečným spadem ze sopky Toba.

Vyšší úlovky z moře

Artefaktů po výbuchu nijak výrazně neubylo, naopak jich mírně přibylo. Výbuch přibližně 9000 km vzdálené sumaterské sopky tedy minimálně na lidskou populaci na jižním pobřeží Afriky negativní dopad neměl.

Ochlazení a zastínění mohlo omezit úživnost suchozemských ekosystémů, zároveň ale většina popela skončila v moři. Došlo tak k přísunu živin do moře, které způsobily, že lidské populace z pobřežních oblastí jako Pinnacle point mohly mít vyšší úlovky z moře.

Je také třeba zdůraznit, že tato nová studie použila nové metody, které umožňují zjistit i velmi malé množství sopečného popela. Podařilo se tak zpřesnit datování přímo v Jižní Africe a pravděpodobně se podaří zpřesnit i datování na dalších archeologických nalezištích z tohoto období po celém světě.

I když se názory vědců liší, nová studie podporuje spíše tezi, že výbuch supervulkánu Toba nebyl pro lidstvo tak zdrcující, jak se původně předpokládalo. Nezbývá než doufat, že si podobnou zkouškou nebudeme muset projít také. 

Zdroj: Vogel G.(2018). How ancient humans survived global ‘volcanic winter’ from massive eruption

Tagy: zvířata a příroda zemětřesení a sopečná činnost věda a poznání doba kamenná

Zdroje: news.sciencemag.org