Raketoplán X-37B se v sobotu vrátil z oběžné dráhy na Zemi. Ve vesmíru strávil rekordních 908 dnů, oznámila na svém webu společnost Boeing.

The Boeing-built #X37B has landed at @NASAKennedy, marking the completion of its sixth mission with the @SpaceForceDoD. The award-winning spaceplane broke yet another endurance record, spending 908 days on orbit.

Release: https://t.co/xMvHGxqlwA pic.twitter.com/EeSiR2hDQB

— Boeing Space (@BoeingSpace) November 12, 2022

X-37b je malý bezpilotní raketoplán. Existují dva letouny tohoto typu se stejnými parametry. Do vesmíru je vynáší raketa (Atlas V nebo Falcon 9) a vrací se na Zemi klouzavým letem jako běžné letadlo.

Pro projekt malého raketoplánu vybrala americká vesmírná agentura NASA v roce 1999 korporaci Boeing. V roce 2004 ho však převzala agentura DARPA, která spadá pod Pentagon. Od té doby je v utajovaném režimu.

Nejpozoruhodnější z experimentů při nynější šesté misi X-37B byl zaměřen na přenos energie ze solárních panelů pomocí rádiových vln nebo optického svazku, napsal magazín Live Science. Taková technologie by umožnila stavbu elektráren na oběžné dráze.

Výhoda solárních panelů na orbitě je zřejmá. Mohou dodávat stálý proud slunečního světla s výjimkou krátkých průchodů zemským stínem.

„Tento přenos energie se začal zkoumat už koncem šedesátých let minulého století, kdy se zásobování fosilními palivy stávalo nestabilní a jejich ceny rostly. Když ale ceny spadly, upadl v zapomnění, až nedávno se do něj opět začalo investovat,“ cituje Live Science Paula Jaffea, inženýra elektroniky, který pracuje v Americké námořní výzkumné laboratoři.

Americká námořní výzkumná laboratoř (U.S. Naval Research Laboratory) během nejnovější mise testovala anténní modul PRAM (Photovoltaic Radio-frequency Antenna Module). Parametry modulu americké ministerstvo obrany tají, ale z dostupných údajů je patrné, že systém odebírá energii ze solárních panelů a mění ji na rádiové vlny (mikrovlny), anebo na optický svazek.

Optický svazek by se dal využít třeba pro zásobování měsíčních základen nebo vesmírných lodí energií. Přenos energie tímto způsobem je pokládán za revoluční technologii, s jejíž pomocí by mimo jiné bylo možné přesouvat výrobu určenou pro další použití ve vesmíru na oběžnou dráhu, a tak nastartovat éru kosmického průmyslu.

Dodávat energii optickým svazkem z oběžné dráhy na Zemi by bylo nejspíš značně ztrátové, zejména kvůli oblačnosti v ovzduší. Pro tento případ by byl výhodnější převod světla na mikrovlny.

Pomocí energie z mikrovln by bylo možné například držet ve vzduchu po neomezenou dobu vojenské drony, pohánět autonomní plavidla nebo zásobovat energií vojenské jednotky v odlehlých oblastech Země.

Cílem nynějšího experimentu bylo zjistit, jaká je účinnost zmíněné technologie, potažmo jak velký výkon je možné tímto způsobem získat.