Otázka, jak vlastně vypadají božstva, nedává věřícím spát odnepaměti. Zatímco některá náboženství upřesňují vzhled bohů, bohyň a dalších nadpřirozených entit do detailů, v našem kulturním okruhu nejrozšířenější křesťanství je o poznání skoupější. Některé směry si dokonce zobrazování Boha, jako židovství nebo islám, zapověděly. 

Co ale říkají představy Boha o lidech samotných? Těmto problémům se v zevrubné studii podívala na zoubek trojice amerických experimentálních psychologů.

Silný starý muž s vousem

Od doby Michelangelovy Sixtinské kaple před kreslený film Stvoření světa po Anděla Páně s Jiřím Bartoškou se často setkáváme se zobrazením Boha jako starého vousatého muže. Opravdu si ho ale tak většina věřících představuje ? 

Třebaže se v Bibli můžeme dočíst, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, Písmo jako celek má k jednoznačnosti daleko. Už od doby starých Římanů se ale v západním umění uchytil obraz Boha jako silného, autoritu vyzařujícího muže, který vychází stejnou měrou ze starozákonních příběhů a představy Dia nebo Jupitera.

V průběhu času mezi atributy křesťanského Boha přibyl dlouhý vous značící moudrost a jeho tradiční umělecká představa se ustálila zhruba tam, kde skončil na fresce Stvoření Adama slavný Michelangelo. Na druhou stranu se ale setkáme s bezpočtem netradičních zpodobnění Boha, od zcela abstraktních až po ty, které mu přisuzují ženské rysy nebo odpovídají fyzické podobě lidí obývajících ten který kout světa.

Představy o podobě Boha se tedy mohou výrazně lišit. To je zajímavé zejména z psychologického hlediska, neboť tyto odlišnosti vypovídají o nás samých. Vzhledem k tomu, že lidem slouží tvář z hlediska neverbální komunikace jako vývěsní štít, představy o tom, jak Bůh vypadá, zároveň vypovídají o jeho předpokládaných vlastnostech.

Když srovnáme náboženské představy různých skupin obyvatel o tom, jak má vypadat všemocná entita, můžeme lehce odečíst, po čem tyto vrstvy společnosti touží, nebo jakým charakterovým rysům přikládají větší důležitost.

Vyberte si Boží tvář

Ještě před začátkem výzkumu museli vědci vyřešit několik zádrhelů. Tak například je jasné, že si věřící budou své bohy představovat přednostně podle toho, co o nich tvrdí posvátné texty. Sdílené představy může posilovat také společná socializace, například ve školách. Případné sdílené rysy by přitom lehce mohly zakrýt jakékoli individuální rozdíly.

Na druhou stranu se ale ukazuje, že přinejmenším v případě křesťanského Boha se lidé příliš nevážou. Rozdíly mezi tím, jak si představují Boha jednotliví věřící, jsou podle různých dřívějších výzkumů prakticky stejné, jako rozdíly mezi představami jednotlivých kultur či geografických regionů.

Ukázala to i zmíněná studie, při které nejprve výzkumníci shromáždili několik stovek křesťanů ze všech částí Spojených států. Těm několikasetkrát promítali vždy trochu pozměněný obrázek průměrné americké tváře.

V každém případě měli respondenti za úkol vybrat z dvojice tváří tu, která podle nich více odpovídá jejich představě Boha. Respondenty přitom podle jednoduchého dotazníku roztřídili podle pohlaví, věku, politické orientace, etnického původu a vnímané atraktivity.

V druhé fázi experimentu výzkumníci oslovili nic netušící dobrovolníky. Promítli jim zprůměrovaný obrázek tváří vybraných předchozí skupinou jako spíše božské oproti zprůměrovanému obrázku těch tváří, které jakožto božské věřící odmítli.

Dobrovolníci měli za úkol tváře ohodnotit podle toho, jak se jim zdají staré, černošské, maskulinní, atraktivní, šťastné, bohaté, milující a vyzařující moc. Nakonec experiment vědci zopakovali ještě se zprůměrovanou Boží tváří liberálů a konzervativců, starších a mladších lidí, bělochů a černochů, mužů a žen a lidí považujících se za atraktivní a neatraktivní.

Tím, že všechny části experimentu nechali provést i ohodnotit dobrovolníky, se přitom vědci vyhnuli tomu, aby do výsledků promítli jakékoli vlastní předpoklady.

Bůh k obrazu mému

Výsledná "Boží tvář" zprůměrovaná podle představ amerických křesťanů se na hony vzdálila "kostelním" obrazům moudrého starce na obláčku. Americký Bůh je podle dotazovaných dobrovolníků mladý běloch spíše maskulinního vzhledu, ale zároveň atraktivní, inteligentní a milující.

Oproti své antitezi (průměru obrázků, které křesťanští respondenti jako spíše Boží neoznačili) kupodivu nevyzařuje víc síly, ale to je patrně dáno hlavně faktem, že Američané preferují spíše představu milujícího než trestajícího Boha.

O něco méně překvapivé byly rozdíly mezi představou Boha u liberálů a konzervativců. Podle konzervativců je spíše starší, maskulinnější, mocnější a bohatší. "Bůh liberálů" naopak vykazuje spíše milující a černošské rysy. Nikoli překvapivě se tak ukázalo, že konzervativci touží po Bohu, který udělá pořádek, zatímco liberálové po tolerantní bytosti zajišťující spíše společenský smír.

Zbývající výsledky potom především ukázaly, že lidé mají silnou tendenci představovat si Boha "k obrazu svému".

Tvář Boha starších lidí je spíše starší a Bůh atraktivnějších lidí má tvář spíše atraktivní. Co se týče Afroameričanů, zde byl vliv jejich původu překvapivě malý. Představovali si sice v průměru Boha s výraznějšími černošskými rysy, ale jen s velmi malým rozdílem oproti bělochům.

Také jejich představa Boha odpovídala spíše bělošské tváři. Pohlaví potom nemělo na vzhled Boží tváře vliv žádný. Jak muži, tak ženy si Boha představovali jako muže.

Skryté touhy nás samých

Výzkum nám může povědět mnohé o nás samých. Tak především se znovu potvrdilo, že individuální představy lidí o Bohu formují především jejich motivace – například touha po moudrém otci, který v našem životě udělá pořádek, nebo bytosti, která o nás bude pečovat po smrti.

Lidé z konfliktních regionů proto vnímají Boha spíše jako autoritou oplývající trestající bytost, lidé, kterým se zhroutilo životní uspořádání, jako bytost zajišťující pořádek a ženy nebo muži, kteří strádají po citové stránce, jako milující entitu. Ze stejného důvodu si v tomto výzkumu liberálové představovali Boha jako více milujícího a tolerantního, zatímco konzervativci jako přísnějšího.

Nejvíc představy o Bohu odrážejí naše vlastní ega. Už řecký filosof Xenofanes popuzoval své současníky myšlenkou, že kdyby věřili v bohy koně nebo lvi, představovali by si je jako příslušníky jejich vlastního druhu.

Výzkum přinesl spoustu zajímavých poznatků, které ale mohou nalézt použití i v praxi. Jednou z možností je řešení, nebo alespoň chápání, náboženských sporů. V každém případě bychom ale měli mít na mysli, že zdokumentované výsledky platí jen podmíněně. Leccos by například mohlo změnit zakomponování některých ikonických božských znaků, například rozměrného plnovousu.

Výsledky také platí jen pro americkou populaci. Nelze vyloučit, že v našich končinách si lidé Boha představují podobně. Bez dalšího výzkumu ale můžeme jen hádat.

Zdroj: JC Jackson, N Hester & K Gray (2018): The faces of God in America: Revealing religious diversity across people and politics. PloS one, 13.