Podle konceptu homogamie lidé přednostně volí partnery, kteří se jim v podstatných věcech co nejvíc podobají. Podle teorie komplementarity naopak platí, že protiklady se přitahují – měli bychom upřednostňovat partnery, kteří se od nás co nejvíc odlišují a naše vlastnosti vhodně doplňují. Pravděpodobnější se přitom zdá první varianta.

Většina výzkumu v této oblasti byla ovšem provedena na příkladu heterosexuálních párů. Mají homosexuálové podobné partnerské preference? Nebo platí obecně rozšířená představa, že v homosexuálním páru vždy jeden partner hraje maskulinní roli "taťky" a druhý femininní roli "mamky"?

U heterosexuálů platí, že navzdory rozšířené představě o "doplňování protikladů" vyhledávají spíše partnery s podobnou postavou, tváří, úrovní vzdělání, věkem, etnicitou, náboženským založením či politickým smýšlením, inteligencí a osobností. Může se samozřejmě stát, že se do sebe zamilují dva naprosto odlišní lidé a naváží úspěšný vztah. Všechny tyto souvislosti, stejně jako další, o kterých bude v článku řeč, totiž platí jen ze statistického hlediska a na velkém vzorku osob.

I tak se ale ukazuje, že páry tvořené vzájemně podobnými partnery jsou častější, vydrží déle, oba účastníky více uspokojují a zanechají více dětí. Partneři s opačnými vlastnostmi jsou pro lidi sice atraktivní, výsledné páry jsou ale spíše nestabilní a rozdíly, které lidem na začátku vztahu připadaly "sexy", zpravidla po pár měsících oběma partnerům začnou lézt na nervy – úspěšný manager je najednou v očích své ženy workoholik a pohodářská manželka z pohledu manžela líná puťka.

Partnerským preferencím homosexuálů, konkrétně mužských párů, se nedávno podíval na zoubek tým pod vedením českých vědců. Nejen obecná představa o "taťkovi a mamce", ale také některé dřívější výsledky, totiž ukázaly, že by jejich partnerské preference mohly být trochu jiné než u heterosexuálů.

Vypozorované rozdíly v příjmu, věku či vzdělání u nich byly vyšší. Přiznané partnerské preference ale naopak odpovídaly konceptu homogamie. V některých ohledech dokonce gayové heterosexuály v preferenci podobného i předčili – upřednostňovali například podobně vysoké partnery, což u heterosexuálních žen a mužů neplatí.

Třebaže také homosexuálové častěji vybočují ze společenských norem, ze statistického hlediska preferují partnery spíše normální. Maskulinní muži navíc preferují maskulinnější partnery a femininní muži femininnější.

V první části studie badatelé oslovili 30 gayů a jejich dlouhodobých partnerů. Účastníky nechali vyplnit dotazníky zkoumající kvalitu vztahu a genderovou nekonformitu v dětství – zjednodušeně řečeno, jak moc vybočovali z role, kterou by u nich podle jejich pohlaví očekávala společnost. Následně získané údaje srovnali ve statistickém testu. Ten ukázal, že se párování účastníků podle vzájemné podobnosti neliší od náhody: Kdyby výzkumníci páry náhodně promíchali, nebyli by si partneři celkově ani podobnější ani méně podobní než ve skutečnosti.

Rozhodně tedy neplatí, že by se navzájem vyhledávali partneři s opačnými charakteristikami. Nelze ovšem prohlásit ani to, že by se přednostně párovali lidé podobní, jako tomu je u heterosexuálů. Pravděpodobně jde o důsledek menší a omezenější nabídky partnerů u homosexuálů. Potvrdilo se však, že vztahy navzájem podobných partnerů bývají kvalitnější. Takoví partneři spolu častěji trávili čas a vzájemně si vyjadřovali náklonnost.

V druhé části studie se výzkumníci zaměřili na 40 homosexuálních mužských párů, kterým dali vyplnit kromě dotazníku zkoumajícího kvalitu vztahu také dotazník zaměřený na preferenci povolání a různých koníčků či zájmů v dospělosti. Pro srovnání jej vyplnilo i něco přes 120 heterosexuálních žen a mužů. Výsledky ukázaly jasné rozdíly mezi heterosexuálními ženami a muži jakékoli orientace, stejně jako mezi heterosexuálními a homosexuálními muži.

Podobnost párů se opět neodlišovala od náhody. Projevil se však trend, že spolu dva maskulinní partneři tráví více společného času. Výzkum na větším vzorku respondentů by tak mohl potvrdit vyšší kvalitu vztahu u všech vzájemně podobných homosexuálních partnerů. Celkově je ale nejzajímavější poznatek, jak podobní jsou si v partnerských preferencích i vlivu vzájemné podobnosti partnerů na kvalitu vztahu heterosexuálové a homosexuálové. Pokud se někde uspořádání vztahu ve stylu „taťka a mamka“ objeví, rozhodně jde spíše o výjimku než pravidlo.