Uvnitř 380 milionů let staré zkamenělé ryby rozpoznali paleontologové výjimečně zachovalé mineralizované srdce. Nejstarší, jaké jsme dosud viděli.

Ohromení vědci

Pro vědu to je nevídaný nález. Měkké tkáně jsou ve fosilních nálezech mimořádně vzácné, protože se rozkládají dříve, než může nastat jejich fosilizace. A ještě vzácnější jsou měkké tkáně v trojrozměrném tvaru.

Skenování zmíněné fosilie nalezené na severozápadě Austrálie umožnilo vědcům studovat anatomii ve 3D, aniž by museli vzácný předmět rozbíjet. Ve fosilii zřetelně identifikovali takové detaily, jakými jsou síň, komora a výtokový trakt.

Obrázky nakreslené podle skenů odhalujících ostatky ryby včetně jejího srdce. | zdroj: kredit-Trinajstic et al.

Srdce prastaré ryby výzkumníci popisují v odborném žurnálu Science. Byl to orgán ve tvaru S složený ze dvou komor, přičemž menší seděla na větší. Tak pokročilou konstrukci v době před 380 miliony let vědci nepředpokládali.

„Studuji fosilie více než dvacet let, ale tenhle nález mě opravdu ohromil,“ cituje magazín Science Alert paleontoložku Kate Trinajsticovou z Curtinovy University v australském městě Peth.

 „Evoluce je často považována za sérii malých kroků, ale tyto starověké fosilie naznačují, že nastal větší skok. Tyto ryby mají srdce pod žábrami – stejně jako dnes žraloci,“ vysvětluje výzkumnice důvod svého překvapení.

Srdeční záležitost pro paleontology

Fosilie pochází z vápencové skály, která se tyčí na místě známém jako souvrství Gogo v nejsevernějším rohu Západní Austrálie. Během devonu, mezi 419 a 359 miliony let, byla oblast obrovským útesem překypujícím životem. Nyní se tam rozkládá fosilní ložisko klasifikované jako Lagerstätte, které je výjimečné tím, že jsou v něm občas nalézány zachovalé měkké tkáně.

Zmíněnou fosilii zanechalo zvíře z vyhynulé třídy pancířnatých čelistnatých ryb nazývaných artrodiry. Tito tvorové žili po 50 milionů let během devonu. Na jeho konci za masového vymírání zmizeli.

„Výjimečné je to, že měkké tkáně některých artrodirů jsou zachovány ve třech rozměrech. Většinou se naházejí ve zploštělých fosiliích, kde je měkká anatomie jen o málo víc než skvrna na skále,“ říká v Science Alert paleontolog Per Ahlberg z Uppsalské univerzity ve Švédsku.

Důležité je ale i to, že moderní skenovací techniky umožňují studovat tyto křehké měkké tkáně, aniž by je výzkumníci museli zničit, což ještě před několika desítkami let bylo nemyslitelné.

Skeny zmíněné fosilie vznikly s pomocí špičkové techniky – neutronových paprsků a citlivého rentgenování. Podílely se na nich Australské centrum pro jadernou vědu a Evropské středisko pro synchrotonové záření.

Jejich zařízení zobrazila fosilii tak, že bylo možné analyzovat kosti ryby i její další méně zřetelné rysy – žaludek, střeva, játra a srdce.

Další fosilní poklady na cestě

„Poprvé byly vidět všechny orgány pohromadě u primitivní čelistnaté ryby. U tvora z devonu nás překvapilo, že se od těch naších až tolik neliší,“ upozorňuje paleontoložka Trinajsticová.

Popsaný exemplář každopádně naznačuje, že v málo probádaném australském vnitrozemí čeká na odhalení ještě mnoho fosilní pokladů.