Tohoto živočicha zkoumají biologové už víc než půlstoletí. Latimérie podivná je ryba, která dělá čest svému jménu – vskutku podivná.

Až dva metry dlouhý tvor se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb (Coelacanths). Tento druh ryb byl dlouho považován za vyhynulý, protože byly známy pouze jeho fosilie. Paleobiologové odhadovali, že zmizel zhruba před 70 miliony let.

V roce 1938 latimérii u břehů Afriky vylovila a identifikovala kurátorka muzea v jihoafrickém East Londonu Marjorie Courtenay-Latimerová, podle které byla ryba pojmenována. Avšak podařilo se zachránit pouze některé její části. Vědci je potom dlouho pokládali za podvrh.

Jenže nálezů podivné ryby časem přibývalo. A tak se v padesátých letech nakonec vědecká obec shodla na to, že přece jen existuje. Začalo se jí říkat živoucí fosilie.

Šupiny posloužily jako letokruhy

Nová studie francouzských biologů publikovaná v odborném časopise Current Biology teď šokovala zjištěním, že latimérie podivné mohou žít až sto let. Pochopitelně za předpokladu, že neskončí v tlamě ještě větší ryby, protože nejen na souší, ale i ve vodách platí pravidlo „sežer, nebo budeš sežrán“.

Dosud se experti domnívali, že latimérie žijí kolem dvaceti let, obdobně jako žraloci.

„Naším nejdůležitějším zjištěním je, že stáří latimérií bylo až pětinásobně podhodnoceno,“ sdělil k výzkumu mořský biolog Kélig Mahé z francouzského institutu IFREMER. „Naše nové poznatky nám ale umožnily přehodnotit tělesný růst tohoto druhu. Je jedním z nejpomalejších mezi mořskými rybami podobné velikosti.“

Francouzský tým studoval šupiny exemplářů této ryby uchované v muzeu podobně jako se podle letokruhů určuje stáří stromů.

Celkem vědci zkoumali 27 latimérií různého stáří až do věku 84 let. Srovnání všech jedinců pomohlo autorům studie odhalit, jak pomalu latimérie roste a dospívá.

Z analýzy dvojice embryí vyplynulo, že latimérie dosahují dospělosti až kolem 55 let života a ryby jsou březí až pět let. (Latimérie je vejcoživorodá. Vajíčka se vyvíjí v těle samice, která pak rodí několik mláďat o hmotnosti půl kilogramu.)

Odhad maximálního věku latimérie se opírá o polarizační mikroskopii. Tato metoda odhalila detaily malých vápenatých struktur na šupinách latimérií, které jsou podobné letokruhům u stromů. Vědci spočítali jejich přírůstky a z nich učili věk latimérií.

„Prokázali jsme, že tyto útvary jsou ve skutečnosti ročními růstovými znaky,“ řekl Mahé, „Znamená to, že maximální délka života latimérií je pětkrát delší, než se dříve předpokládalo, tedy asi sto let.“

Přežije změnu klimatu?

Dlouhověkost latimérií dílem vysvětluje, proč momentálně tento druh čelí silnému evolučnímu tlaku a patří mezi kriticky ohrožené.

"Je známo, že dlouhověké druhy, které se vyznačují pomalým životním cyklem a nízkou plodností, jsou zranitelné vůči proměnám životního prostředí, protože jejich populace se obnovuje pomalu," vysvětlil Mahé.

To, jestli latimérie nakonec zanedlouho neskončí jako skutečné fosilie, ukáže až další vývoj pozemského klimatu.