Téměř vše, co jíme, je geneticky modifikované. I to s nálepkou 'bio'

MAGAZÍN - Příroda autor: Hana Dubnová

Můžeme kupovat jen biopotraviny, pěstovat si vlastní zeleninu a pro mléko si chodit přímo k chovateli, přesto bude téměř vše, co jíme, nějakým způsobem geneticky modifikované. Jíme klony, zeleninu zmutovanou i úmyslně ozářenou radiací a vůbec si to neuvědomujeme. S úpravami totiž začali lidé už před 10 tisíci let.

I váš zelinář, který pěstuje vše zásadně bio, má pole plná geneticky upravené zeleniny a ovoce. Ilustrační snímek

I váš zelinář, který pěstuje vše zásadně bio, má pole plná geneticky upravené zeleniny a ovoce. Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Debaty o geneticky modifikovaných organismech (GMO) se většinou točí kolem toho, co je ještě únosné a prospěšné, a co je už přes čáru. Lidé se většinou dělí mezi zastánce GMO, nebo jejich zaryté odpůrce, zlatá střední cesta v podstatě neexistuje. Tedy kromě lidí, kterým je to v zásadě jedno, hlavně když je potravina chutná…

Nejednotně se k problematice staví i legislativa v jednotlivých zemích světa. Zatímco Spojené státy v drobných genetických úpravách nevidí problém, Evropská unie je výrazně zdrženlivější. Pěstovat povoluje jen kukuřici a v potravinářství nebo krmivech se mí používat jen padesátka GMO (jde o druhy kukuřice, sóji, řepky, řepy či brambor).

Skutečně přírodních potravin je v našem jídelníčku jen velmi málo. I ty nejzákladnější plodiny jsou totiž výsledkem lidské manipulace, která může mít různé podoby…

1. (Ne)přirozený výběr

Giovanni-Stanchi

Na zátiší italského malíře Giovanniho Stanchiho je vidět, jak vypadal meloun v 16. století. Do toho dnešního má daleko...,zdroj:Archiv

Představte si třeba mrkev, jahoda či vodní meloun, které pravděpodobně jíte bez hlubšího přemýšlení. Přesto se od svých divokých předků i ty nejvíc bio kusy liší tak, že byste je téměř nepoznali.

Může za to domestikace a výběr nejvhodnějších vlastností, jako je třeba vysoký výnos či větší a masitější plody. V průběhu několika desítek či stovek generací se tímto způsobem může výrazně změnit genetický výbava rostliny.

Člověk je tak svým výběrem schopný v průběhu let "vyrobit" druhy, které by se ve volné přírodě bez jeho přičinění nevyskytovaly. A uměl to už v neolitu, takže žádná novinka…

2. Genomová duplikace

To, že naši předkové nevědomky ovlivňovali genetický proces u plodin, je mezi vědci poměrně novým objevem. Zatímco lidé mají chromozomy zděděné napůl od obou rodičů, některé organismy mohou mít dvě i více kompletních duplicitních sad chromozomů.

Tato takzvaná polyploidie je poměrně běžná u rostlin a často vede k vyšším výnosům, protože jsou rostliny většinou metabolicky aktivnější a dorůstají větších rozměrů. Aniž by si to uvědomovali, množili lidé plodiny tak, aby se zvýšil počet chromozomových řad, což se promítlo na žádoucí velikosti plodů i větším růstu rostliny.

Například zázvor nebo jablka jsou triploidi, brambory či zelí tetraploidi a některé druhy jahod dokonce oktaploidi – mají tedy osm sad chromozomů na rozdíl od dvou u člověka.

3. Klonování rostlin

ThinkstockPhotos-530429248

Banánovníky jeden jako druhý...,zdroj:ThinkStock

Klonování není zrovna slovo, o kterém bychom v souvislosti s jídlem slyšeli rádi. Přesto je nepohlavní rozmnožování – tedy právě klonování – pro mnoho rostlin v přírodě naprosto běžné. Zemědělci jen tuto vlastnost začali využívat ve svůj prospěch a běžně ji známe jako řízkování…

Ve chvíli, kdy se podaří docílit ideálních vlastností dané rostliny, dá se stejná kvalita udržovat právě pomocí klonování.

Třeba banánovníky dnes už ve volné přírodě prakticky nenajdeme, šlechtěním a následným klonováním už dávno plody přišly o semena a jsou tak sterilní. Ve chvíli, kdy jíte banán, jíte vždy jen klon…

Má to ale leckdy nepříznivé dopady na přírodu i samotnou rostlinu, což je právě případ banánovníků – jedna choroba dokáže vyhubit celou odrůdu.

4. Řízená mutace

ThinkstockPhotos-498380032

Červené grepy vznikly mutací teprve v roce 1928,zdroj:ThinkStock

Selekce, jak přírodní tak vedená lidmi, ovlivňuje genetickou různorodost v rámci druhu. Pokud ale nějaký rys nebo vlastnost rostlina v sobě nemá, nemohou s ní vědci a následně zemědělci počítat a "vylepšovat" pro další generace.

Kvůli větší variabilitě genů pro následné klasické šlechtění začali vědci ve 20. letech vystavovat semena rostlin chemickým látkám a radiaci.

Na rozdíl od současných moderních genetických modifikací bylo toto "mutační šlechtění" nijak konkrétně zacílené a generovalo náhodné mutace.

Většina z nich byla k ničemu, ale vzniklo i kolem 1800 kultivarů plodin a okrasných rostlin, včetně odrůd pšenice, rýže či bavlny, které byly vyslány do světa. 

Mimochodem, výsledkem jednoho takového mutačního šlechtění je třeba červený grep, který lze poměrně snadno koupit i s označením bio…

5. Genetický screening

Genetiku nemusí vědci používat jen pro přímou manipulaci s organismy. Lze pomocí ní odhalit různé vlastnosti, jako třeba náchylnost k určité chorobě, nebo určit, kterým "přirozeným" křížením se dosáhne co největšího výnosu nebo požadovaných vlastností.

Dá se tak mluvit o "geneticky informovaném" lidském výběru. Vědci třeba mohou zjistit, které stromy jsou náchylnější k chorobě vyskytující se v konkrétní oblasti a lesníci tam vysadí jiné.

6. Transgenní a cisgenní modifikace rostlin

Právě tento způsob zásahu do genetiky rostlin si většinou lidi představí, když se řekne genetická modifikace organismu. V obou případech jde o umělé vložení genů do jiné rostliny s cílem zlepšit výnos, odolnost vůči chorobě, toleranci vůči suchu nebo třeba přidat nějaký vitamín.

Bez zásahu člověka by proces, který by vedl ke kýženému výsledku, trval desítky let. Přidání cizích genů ho výrazně urychlí.

Cisgenní a transgenní rostliny se od sebe liší podle toho, odkud vkládaný gen pochází. V případě cisgenních je zásah výrazně menší, protože do rostliny se vkládají geny, které jsou jejímu druhu vlastní nebo pocházejí od velice příbuzného druhu. K mutaci by tak teoreticky mohlo dojít samovolně či pomocí klasického šlechtění.

Transgenní modifikace je mnohem kontroverznější a právě její používání stojí za panikou, kterou GMO vyvolávají. Vzniká tím, že se do rostliny přenese jeden či více genů z cizích organismů, většinou bakterií nebo virů, takže k samovolné mutaci by bez lidského zásahu nedošlo.

ThinkstockPhotos-153516033

Kukuřice je symbolem pro geneticky modifikované organismy,zdroj:ThinkStock

Technologie transgenní modifikace je zároveň nejspornější, protože stále panují obavy, že by nově vložené geny mohly "přeskočit", napadnout ty původní, případně mít vliv na lidské zdraví. Přestože je to vysoce nepravděpodobné a vědci přijali sérii opatření, aby k něčemu takovému nedošlo, nikdy ta možnost nebude vyloučená.

Ke všem zmíněným mutacím potravin docházelo a stále dochází a jak počet lidí na Zemi roste, zvyšuje se tlak na životní prostředí. Geneticky modifikované organismy mají potenciál tyto dopady trochu snížit, třeba právě zvýšením výnosů rostlin. I když to nechceme slyšet, zřejmě se bez nich brzy neobejdeme… 

Tagy: zahraničí domácí rostliny genetická modifikace zvířata a příroda zdraví a životní styl GMO kulinářství a gastronomie

Zdroje: The Conversation