Experti ze Švýcarského federálního technologického institutu (ETH) v Curychu vypracovali dosud nejpřesnější analýzu úbytku ledovců. Její výsledek je alarmující.

Vědci zjistili, že mezi lety 2000 až 2019 ledovce v průměru ztrácely 267 miliard tun ročně. Úbytek však není rovnoměrný. Během jedné dekády se zvyšuje o 52,8 miliardy tun ročně.

Přebírali hromadu dat

Proč jsou data tání ledovců tolik důležitá? Vědcům mohou pomoci předpovědět nárůst hladiny oceánů a moří. V místním měřítku pak může úbytek hmotnosti ledovce drasticky změnit okolní vodní útvary a dostupnost vodních zdrojů. Kromě to překotné tání vyvolává laviny a ničivé jarní povodně.

V obsáhlé studii, publikované v odborném časopise Nature, se píše, že ledovce ztrácejí hmotu zejména vlivem běžného tání, kdy se voda v pevném skupenství při vyšších teplotách mění na skupenství tekuté. Kromě toho se však část vody odpařuje přímo z ledu.

Zatímco starší odhady tempa tání vesměs čerpaly jen z dlouhodobého pozorování několika ledovců, Švýcaři analyzovali velké množství snímků ve vysokém rozlišení.

Tání sledují satelity i letadla

Studie EHT je mimořádně podrobná. Vědci zkoumali 217 175 ledovců. Vycházeli přitom zejména z dat satelitu Terra agentury NASA. Tyto údaje srovnávali s daty družic ICESat a s údaji, které získali z leteckého snímkování z Operace IceBridge. V ní letouny NASA létají nad ledovci, což umožňuje ještě detailněji srovnat satelitní data s realitou. Výsledkem je dosud nejpřesnější analýza ubývání ledovců, jaká kdy vznikla.

Satelitní snímky ledovce Columbia na Aljašce - vlevo z července 1986, vpravo z července 2010. Rozdíl je patrný. | zdroj: Profimedia

„Nejvíc zajímavý a překvapivý je rozdíl ve ztrátě ledovcové hmotnosti," sdělil k výsledkům Romain Hugonnet, vedoucí studie. „V některých oblastech na Zemi tempo tání zrychlilo, ale v jiných se naopak zpomalilo.“

Zatímco ledovce v Severní Americe tak tály rychleji, ledovce na Islandu a ve Skandinávii mezi dekádami své tání zpomalily. Autoři studie předpokládají, že za tím jsou dlouhodobé rozdíly mezi srážkami. V Americe panuje delší období sucha, jiné oblasti měly „štěstí“ na větší množství srážek, které úbytek ledovců zbrzdilo.

Romain Hugonnet však upozorňuje, že celkově ztrácí ledovce hmotu čím dál rychleji.