Příchod umělého masa se zdá být nezastavitelný. Před šesti lety vyšel první umělý burger na stovky tisíc dolarů za kus. Dnes je již v desítkách jídelen rychlého občerstvení k dostání variace umělého masa od Impossible Foods. Komplexnější verze z dílny společností jako Memphis Meats mají do dvou let přijít na trh v cenově rozumné kategorii. Zdá se, že již brzy bude možné stát se veganem a přitom mít potěšení z čehosi, co chutná identicky jako živočišný produkt.

Ne všechna umělá masa jsou identická. Rozlišit lze dva typy – umělé "maso" získané z rostliny (takové již nabízí třeba právě Impossible Foods) a umělé maso získané z kultivovaných zvířecích buněk (takové je stále na cestě třeba od Memphis Meats). Zatímco první verze je v zásadě "jen" rostlinný produkt obohacený o hemu, látku tvořící součást živočišné krve, druhá verze přímo vzniká z kultivace živočišné tkáně z kmenových buněk zvířat.

Ze své podstaty je však umělé maso tak i onak oslavováno pro potenciální snížení živočišné produkce. Není třeba nutně řešit etiku porážky a veganství – chov zvířat je problematický i z hlediska vynaložené energie nebo rizika pro klima.

Traduje se, že pro vytvoření jednoho kilogramu masa je typicky třeba vypěstovat 10 kilogramů rostlinného krmiva. Kdybychom mohli pole uvolnit podobným způsobem, leccos by to v zemědělství zjednodušilo. Zejména skot je však také producentem skleníkového plynu metanu, živočišná produkce je také velkým inkubátorem patogenů a v Asii výrazně přispívá i k nárůstu antibiotické rezistence.

Argumentů pro redukci chovu zvířat by se tedy našlo víc než dost. Nedíváme se však na kultivaci zvířecí tkáně příliš optimisticky?

Není dokonalých řešení

Na to se sami sebe zeptali vědci z Oxford Martin School a v reakci vypracovali zatím nejkomplexnější náhled na enviromentální negativa a benefity potenciální velkoprodukce umělého masa ze zvířecích buněk. V první řadě se ukázalo, že metan produkovaný skotem není zase tak zásadní problém. Ačkoliv je metan řádově silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, jeho dlouhodobý efekt není kumulativní – metan vydrží v atmosféře jenom po 12 let.

Naproti tomu oxid uhličitý kumulativní efekt má – a vzniká z velké části v energetice. Sedmadvacet procent energie (počítáno včetně dopravy) dnes pochází z uhlí a 32 procent z ropy. V dlouhodobém výhledu tedy studie postuluje možný scénář toho, v němž by absolutní nahrazení živočišné produkce kultivovaným masem mohlo být pro přírodu škodlivější.

Pokud nedojde na příchod uhlíkově čistějších zdrojů energie (solární, větrné, jaderné, vodní, ...) ve větším měřítku než doposud, velká produkce umělého masa by kvůli vyšší spotřebě elektřiny mohla mít po několika desetiletích za následek více emisí než dnešní živočišná produkce. Pokud ale na vyšší míru nízkoemisní energetiky dojde, vyhlídky jsou lepší. Platí tedy podobná úměra jako v případě vztahu elektromobilů a energetiky.

Stále samozřejmě platí, že umělé maso by bylo volbou jak etičtější, tak snad i medicínsky výhodnější. Teprve čas ale ukáže, zdali by kultivace masa s sebou nenesla i určitá zdravotní rizika. Je nepravděpodobné, že kontrolované prostředí by bylo stejným inkubátorem patogenů nebo ATB rezistence jako nynější chovy.

Při nedostatečné kontrole by se tak však jistě mohlo stávat podobně jako třeba v nedávné aféře polského hovězího. "Umělé maso může vést i k přítomnosti reziduí chemikálií ve vodě, protože proces jeho vzniku by produkoval velké množství odpadních růstových hormonů nezbytných pro kultivaci masa," řekl pro BBC také profesor Jean-Francois Hocquette z francouzského Národního institutu pro zemědělský výzkum. 

Jako vždy tak platí, že ani maso bez porážky by nebylo univerzálním dobrem bez negativ. Nakolik však nevýhody převáží nad benefity, se ukáže až v okamžiku, kdy se umělé maso skutečně stane běžnou součástí našeho jídelníčku.

Studie byla publikována ve Frontiers in Sustainable Food Systems.