Farmáři pod mořem: Leží naše budoucnost pod mořskou hladinou?

MAGAZÍN - Technologie autor: Ladislav Loukota

Počátek efektivního pěstování chaluh pod mořskou hladinou si od nového programu slibuje společnost Marine BioEnergy, která ve spolupráci s University of Southern California a Wrigley Institute připravuje pilotní program testující, nakolik je něco podobného možné. Jako u řady moderních nápadů to stojí a padá na robotech.  

Tak nějak by mohlo vypadat "podmořské pole" chalug

Tak nějak by mohlo vypadat "podmořské pole" chalug,zdroj: ThinkStock

Chaluha bublinatá může za den vyrůst až o půl metru, nepotřebuje přitom zalévání, hnojení ani ochranu před škůdci. Mořská plodina má pro masové využití člověkem přesto jednu značnou nevýhodu – nejlépe roste v hloubce 100 až 300 metrů pod hladinou. Ačkoliv se v mělkých vodách sbíraná řasa využívala už od středověku, při velkoprodukci by pro lidské potápěče byl sběr ve větší hloubce úmornou prací s minimem světla a příliš velkými změnami tlaku. Co kdybychom však podobnou robotu přenechali robotům?

Plán Marine BioEnergy spoléhá právě na formace automatických ponorek, které by více méně bez lidské přítomnosti mohly udržovat a spravovat sítě dovolující kontrolovaný růst chaluh. Na den by se celá farma vynořila pro rozvoj fotosyntézy. Na noc by se naopak ponořila do nutričně bohatých oceánských hlubin. Díky růstu podél předpřipravených sítí by se chaluhy mohly rozšířit dalece za své přirozené limity.

Tak zní alespoň teorie. Jejímu naplnění či vyvrácení by měla napomoct série testů s pěstováním chaluh a jeho robotickou správou. První na řadě bude výběr správné plodiny. Nejprve půjde o druh hnědé řasy Macrocystis pyrifera – pokud se jí nebude dařit, dojde na další plodiny.

Chaluha má růst přichycením na ukotvené mořské boji, přes den vyskytující se na povrchu, přes noc se potápějící hlouběji. Druhé série testování se odehraje ve větší hloubce. Lidmi kultivovaná chaluha má být po 90 dnech sklizena, změřena a srovnána s plodinami z kontrolní skupiny.

Plán už dostal zelenou od amerického ministerstva energetiky, jehož výzkumná agentura přispěla na vznik prototypu dvěma miliony dolarů. Za podobně skromnou sumu má vzniknout i návrh přímého oceánského kultivačního systému sítí pro růst řas, s nimiž by namísto bojí na hladinu a zpět mohly pendlovat podvodní drony. Krom denního-nočního cyklu by se navíc farmy mohly ponořit i v případě bouří, neklidné hladiny či v reakci na námořní dopravu.

Éra podvodního průmyslu?

Pokud by pokusy s kultivací chaluh byly úspěšné, další na řadě budou zkoušky technického rázu. Rychle rostoucí lesy chaluh by přitom měly nejrůznější využití – Marine BioEnergy se primárně zaměřuje na možnost využití plodiny jako zdroje krmiv pro dobytek, nabízí se i možnost konverze na biopaliva. Podle studií společnosti by díky snazšímu pěstování (plodina z logických důvodů nepotřebuje například závlahu) biopaliva z chaluh mohla snad konkurovat i ceně ropy.

Marine BioEnergy přitom není jedinou společností, která se poohlíží po mořském dně jako novém prostoru pro průmysl. Relativně známější je projekt společnosti Nautilus Minerals, která chce kolem vyhaslých (časem zřejmě nejen těch) hydrotermálních průduchů těžit měď, zlato, zinek a další vzácné nerosty.

Jakožto miniaturní "sopky" je okolí průduchů, z nichž zřejmě znáte slavné černé kuřáky, konstantně zasypáváno vyvřelinami. Díky tomu, že mořské dno bylo pro těžbu příliš náročným prostředím, Nautilus by v případě vypilování technologie měl na dlouhou dobu de facto monopol, a tak i šanci zařadit se mezi nejbohatší korporace světa.

Prozatím však zápasí především s regulacemi a technickými výzvami – což ilustruje, že jak Nautilus, tak i Marine BioEnergy možná uspějí ve svých snahách mnohem později, než by investoři nejspíše doufali.

Ačkoliv totiž Nautilus má již po několik let připravené těžící roboty, start projektu na prvním podvodním nalezišti Solwara 1 se neúměrně prodlužuje. Původně měla být těžba zahájena již před třemi lety, nyní to vypadá, že na ní dojde až v roce 2018. Jde sice o první projekt podobného rázu, což vždy doprovázejí porodní bolesti – jeho případná nerentabilita však může celému nápadu podvodní těžby na dlouhou dobu zlomit vaz.

Otázkou navíc zůstává, zda podobné podnikatelské plány časem nepřijdou o pevnou půdu pod nohama i z tržních důvodů. Podvodnímu zemědělství budou dost možná v budoucnu efektivněji konkurovat vertikální městské farmy, stejně jako využití samořídících vozidel a dronů pro kontrolu škůdců ve farmách klasických.

Podvodní těžbu minerálů může zase narušit plán jiných společností těžit nerosty na Měsíci a asteroidech. Jakkoliv jde momentálně o značně futuristické nápady, dá se předpokládat, že do případného masového uplatnění půjdou ruku v ruce – přežije však jenom ten postup, který bude ekonomicky výhodnější.

Teprve čas ukáže, nakolik převládnou optimistické či pesimistické vize. Zkušenosti z historie Nautila však naznačují, že na výsledky testů kultivace kelpu si od Marine BioEnergy nejspíše hodně dlouho počkáme.

Tagy: potraviny zemědělství moderní technologie věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí moře a oceány

Zdroje: Vlastní,Marine Biomass