Diabetes 1. typu je v podstatě autoimunitní poruchou. Imunitní buňky při ní útočí na jiné buňky vlastního těla, na beta-buňky vylučující hormon inzulín.

Inzulín je přitom pro organismus veledůležitý. Dovoluje krevnímu cukru vstupovat do buněk a sloužit jim jako zdroj energie.

Přesné důvody rozvoje této poruchy nejsou dosud zcela objasněny, hlavní příčinou bude nejspíš dědičná kombinace nevhodných genů.

Dobře známé jsou však důsledky nemoci. Pacienti s cukrovkou mají zvýšenou hladinu cukru v krvi, se kterou se pojí spousta zdravotních problémů.

U myší to funguje

Výzkumníci si dali za úkol chránit beta-buňky produkující inzulín. Vyvinuli nanovlákenný implantát, který funguje jako mechanický štít pro tyto buňky před útokem imunitních buněk. Tvrdí, že touto metodou je možné překonat diabetes 1. typu i bez opakovaných injekcí inzulínu.

„Implantát je mikroporézní, jeho otvory jsou tak malé, že jimi neprostoupí jiné buňky. Buňky vylučující inzulín proto nemohou být zničeny imunitními buňkami, které jsou větší než tyto póry a přes štít neprostoupí,“ cituje web Science Alert lékařského výzkumníka Jeffreye R. Millmana z Washingtonské univerzity ve městě Seattlu.

Výzkumníci zavedli implantát skupině myší, u kterých předtím vyvolali diabetes 1. typu. Výsledky experimentu, publikované v žurnálu Science Translational Medicine, ukázaly, že s pomocí implantátu je možné udržet optimální hladinu krevního cukru.

Pravda, zatím jen u myší. Proč by to ale nemělo fungovat u člověka?

Implantáty chránící beta-buňky před autoimunitní reakcí těla nejsou samy o sobě novým konceptem. Dosavadní vývoj ale vedl jen k příliš komplikovaným a klinicky nevhodným řešením.

Na obrázku vlevo je struktura nanoštítu pod mikroskopem. Na obrázku vpravo je srovnání štítu z nanovlákna a mikrovlákna. | zdroj: kredit-Wang et al./Sci Trans Med/2021

Zkušenosti získané ze starších studií vedly k vývoji vlákna nazvaného TRAFFIC a posíleného o hydrogel. Tím výzkumníci dosáhli vynikající kombinace odolnosti, poréznosti a šetrnosti k tělu.

Před testy u lidí budou ještě nutné další studie nezávadnosti a spolehlivosti implantátu. Dosavadní výsledky jsou však mimořádně nadějné.

Odzvoní inzulinovým injekcím?

Příští rok v lednu uplyne 100 let, co tým Fredericka Bantinga dokázal, že stav pacientů trpících cukrovkou se zlepší po injekci inzulínu. Do tohoto zlomového medicínského okamžiku, byl diabetes zpravidla nemocí trvající jen několik měsíců od diagnózy. Poté pacient (zpravidla v dětském věku) umíral.

Dnes u mnoha lidí považujeme inzulinové injekce za cosi normálního a cukrovka se z ortelu smrti stala méně závažnou diagnózou. S trochu štěstí a píle bude za několik desetiletí běžná i jednorázová terapie, která nás diabetu zbaví bez otravných inzulínových injekcí.