Velký korálový útes je ze dvou třetin zničen. Hrozí nedostatek ryb?

MAGAZÍN - Příroda autor: Ladislav Loukota

Jedná se o největší korálový systém na světě, dokonce jej lze pozorovat i z vesmíru. Velký korálový či také bariérový útes ovšem v posledních dvou letech čelí velkému vymírání. Bělení korálů, komplexní proces rozpadu zdejšího svazku mezi řasami a polypy, postihly již v roce 2016 kriticky severní část útesu. Nyní, během léta na jižní polokouli, pak fenomén zasáhl i prostřední část. Na vině dopadu na území o délce 1500 kilometrů jsou zřejmě vysoké teploty.

Velký korálový útes

Velký korálový útes,zdroj: Profimedia.cz

Velký korálový útes zabírá celkově délku kolem 2300 kilometrů. Jeho stáří může činit až 20 milionů let a jako jiné korálové útesy jde o významnou metropoli podmořského života. Okolní oblast přitahuje ryby a tepe životem vlastního ekosystému. Celosvětově jsou korálové útesy zdrojem až šesti milionů tun vylovených ryb. Přitahují však také turisty a slouží i jako přirozená ochrana pobřeží před tsunami. V posledních dvou letech ovšem Velký korálový útes uvadá. Stále výrazněji je totiž postižen procesem známým jako bělení korálů.

Normálně korálové polypy žijí v symbiotickém svazku s řasami. Mikroorganismy dodávají polypům jak typické obarvení korálových útesů, tak i většinu energie. Řasy jsou za to polypem chráněny před nehostinným prostředím venku. Jako každý složitější organismus je ale i tento svazek relativně křehký – zvýšení či snížení teploty mořské vody, snížení míry kyslíku či bakteriální infekce mohou způsobit, že polyp vlivem vzedmutí stresu svého symbionta z chráněného prostředí vyžene.

Dlouhodobě tím polyp riskuje hlad a smrt, vlivem absence mikroorganismů přichází také o své obarvení – odtud označení procesu. V krátkodobém horizontu však polyp zřejmě jen panicky reaguje na stres z ohrožení. Snad by se to s nadsázkou dalo přirovnat k člověku, který by se v případě zažívacích potíží zbavil svého trávícího traktu.

Na iniciaci procesu bělení není přitom třeba radikálně odlišné teploty. Loňský pokus týmu Luka Nothdurfta z Queenslandské technické univerzity se zástupcem korálu Heliofungia actiniformis ukázal, že stačilo zvýšení teploty o šest stupňů Celsia, aby polyp doslova vyzvrátil symbiotické mikroorganismy uvnitř své schránky. Stahování a rozšiřování velikosti polypa totiž posloužilo jako pumpa, která vyvrhla řasy pryč. Celý proces trvá od čtyř do osmi dnů.

"Dopad komplexního bělení je rozšířen na 1500 kilometrech a nechává nezasaženou jenom jižní třetinu (Velkého korálového útesu)," sdělil profesor Terry Hughes z australského Centra pro výzkum korálových útesů ARC (ARC Centre of Excellence for Coral Reef Studies). Odhalila to nová fáze leteckého průzkumu, která pokryla na 8000 kilometrů a 800 jednotlivých menších korálových útesů.

Účastnili se jí titíž pozorovatelé, kteří reportovali i epidemii bělení v roce 2016. Pro Velký korálový útes to není úplně první podobná tragédie – jak totiž uvedl doktor James Kerry, také účastník studie, bělení postihlo Velký korálový útes krom nynější periody i v roce 1998 a 2002. 

profimedia-0306723789

Velký korálový útes,zdroj:Profimedia.cz

Problém je v rychlosti

Již loni však účet za korálové kataklyzma z posledních dvou let činil kolem 75 procent mrtvých korálů v severní části, šest procent ve střední a jedno procento v jižní. Letos zřejmě přibude zejména obětí v prostředím segmentu. Přesné kalkuly budou zřejmě dokončeny až s odstupem, také loňská data přišla až v prosinci. Je však na vině skutečně primárně klima? Koneckonců, Velký korálový útes je starý "jen" 20 milionů let, příroda prošla katastrofami mnohokrát i bez našeho přičinění.

Bělení korálů může souviset i s jinými vlivy než s teplotou. Například studie týmu Roberta Danovara ukázala, že i chemikálie obsažené v opalovacích krémech mohou zvýšit citlivost řas na virovou infekci. Převládající současný konsensus však je, že právě vyšší než průměrná teplota byla hlavním spouštěčem masivního bělení korálových útesů počínaje prvními zaznamenanými jevy od roku 1979.

Zranitelnost korálů se přitom liší druh od druhu, neexistuje pouze jeden typ polypu a řasy. Některé kolonie mohou zvyšování teplot vzdorovat dobře, jiné jsou citlivější. Mnohé korály mohou také po vypuzení symbiontů, pokud přežijí období hladu, přijmout symbionty nové.

Právě díky tomu přežil Velký korálový útes zmíněné minulé periody vymírání. Nynější bělení však přichází příliš brzy. "Plná obnova trvá u nejrychleji rostoucích korálů nejméně desetiletí, takže masové bělení s pouhým dvanáctiměsíčním rozestupem (v roce 2017) ponechává nulovou šanci na obnovu z poškození z roku 2016," dodal Kerry.

Problém není ani tak ve zvyšování teplot jako takovém, ale v jeho rychlosti. Jak ukázala práce týmu Gabriela Grimsditche z roku 2006, korály vystavené mírnějšímu napětí po delší období (tedy třeba pomalejšímu nárůstu teplot) měly k bělení menší tendenci. Jinými slovy, pokud má pravdu konsensus klimatických vědců a člověk změny klimatu svým působením urychluje, pro korály může jít o pomyslný jazýček na vahách. Korály samotné se zřejmě s odstupem času zřejmě vzpamatují, pro rybolov by však zánik podstatné části útesů byl nemalou ránou. Korálové útesy tak časem nemusejí být jediné, které zažijí velké hladovění. 


Tagy: Austrálie zahraničí zvířata a příroda ekologie a ochrana životního prostředí korálové útesy moře a oceány

Zdroje: Vlastní,James Cook University