Jaro je obdobím pučících květů, zelených listů a mláďat. Před 66 miliony let se však stalo časem zkázy.

Nastal soudný den. Na Zemi dopadla obří vesmírná skála – asteroid, podle jiné teorie meteor. Zvedla se devastující vlna a vzduchem při větrné smršti létal žhavý popel. Do oblohy se vznesla směs prachu a síry, která na roky zastínila Slunce.

Následovala prehistorická obdoba nukleární zimy, během které vyhynulo na 75 procent živočišných druhů. S nimi také tehdejší vládci planety – nelétající dinosauři.

Svědectví němých ryb 

Jak ale můžeme vědět, v jakém období roku katastrofa nastala, když neznáme její přesný rok?

Vyplývá to nových indicií, které překládá studie publikovaná v žurnálu Nature. Obsahují je fosilie ryb, které nesou stopy po dopadu vesmírné skály. Fosilie nalezli výzkumníci v oblasti Tanis na území dnešní Severní Dakoty – v místě, kde kdysi protékala řeka.

Žhavé sférule pršící na Zemi před 66 miliony let v místě řeky Tanis zasažené tlakovou vlnou po dopadu asteroidu. | zdroj: Profimedia

Když asteroid (či meteor) dopadl poblíž tehdy ještě neexistujícího mexického poloostrova Yucatán, vytvořil tam kráter nazývaný Chicxulubský. Část zasažené horniny vzlétla do atmosféry, kde se ochladila a zformovala do malých kuliček – sférulí.

Tyto žhavé částice pršely na zem. Výzkumníci některé z nich v Tanisu nalezli v žábrech fosilizovaných ryb. Z toho, že je ryby nepolkly, vědci usoudili, že byly pohřbeny zaživa po jejich vdechnutí – nejpozději do půl hodiny po dopadu vesmírného skaliska.

Experti pomocí nedestruktivního rentgenového zobrazování prozkoumali fosilizované kosti ryb, které si uchovaly stopy po svém cyklickém a na ročním období závislém růstu. Z analýzy dospěli k závěru, že ryby uhynuly mezi dubnem a červnem. V té době tedy dopadl na zemi zabiják Chicxulub.

„Skeny jasně prokázaly, že v době, kdy ryby uhynuly, vstupovaly do období výrazného růstu kostí, což se shoduje s jarem,“ cituje vědecký magazín Live Science spoluautora studie Dennise Voetena, biologa z univerzity ve švédském městě Uppsale.

Úder v nejhorší době

Studie potvrzuje závěry amerického geologa Jacka Wolfea, který už v roce 1991 vyslovil hypotézu, že asteroid/meteor dopadl na přelomu jara a léta. Wolfe se přitom opíral o nálezy v oblasti Teapot Dome v americkém státě Wyoming. V sedimentech z období katastrofy tam narazil na fosilie mokřadních rostlin, které v době svého zániku kvetly. Ke své hypotéze dospěl jejich porovnáním s vegetačním cyklem příbuzných současných rostlin.

Vědci v nové studii upozorňují, že katastrofa nastala v období, kdy byly ekosystémy na severní polokouli nejzranitelnější – byl to čas páření, růstu a příprav na zrod nové generace. V této době navíc zvířata vyčerpala své zimní zásoby. To vše patrně urychlilo jejich úhyn.

Naději na to, že by přežily ochlazení o 30 stupňů Celsia, které následovalo, však tehdejší teplomilné druhy neměly.