Život ve střední Evropě byl mnohem barvitější, než se předpokládalo. Strategické území současného Česka ve středu Evropy přitahovalo už v pravěku různé kultury.

Upozornily na to analýzy genomů 271 jedinců, kteří žili v české kotlině před 7000 až 3500 lety. Jejich kmeny utvářely středoevropskou dobu bronzovou. Těmi hlavními byli lovci a sběrači, kteří tady žili už před deseti tisíci lety, kultura, která přišla z Anatolie s neolitickou revolucí a se vznikem zemědělství v šestém tisíciletí před Kristem, a stepní populace, jež se objevily o tři tisíce let později.

Kultura jediného muže

Studie, na které se podílel mezinárodní tým vědců z ústavů Maxe Plancka a Archeologického ústavu české Akademie věd a která byla publikovaná v magazínu Science Advances, odhalila, jak rychle nově příchozí populace převrstvily původní obyvatele a prosadily svou kulturu.

„Byli jsme schopni vyplnit některé mezery v dosavadním výzkumu, zejména ve zlomovém období před pěti tisíci lety, kdy můžeme sledovat velké změny v genetických profilech středoevropských populací,” cituje bulletin Akademie věd Wolfganga Haaka z ústavu Maxe Plancka, světově uznávaného odborníka v oblasti archeogenetiky a vedoucího projektu. „Pozoruhodné je, že v tomto období identifikujeme jedince s vysokým podílem ‚stepního‘ elementu spolu s jedinci s malým nebo žádným podílem. Všichni jsou ale pohřbeni podle týchž striktních pravidel vlastních příchozímu obyvatelstvu.”

Genetický profil populace nositelů kultury se šňůrovou keramikou z lesních a lesostepních oblastí východní Evropy se před 4900 až 4400 lety výrazně měnil. Zásadně se snížil počet mužských rodových linií (podle porovnání Y-chromozomů děděných výhradně po mužské linii).

Zatímco po příchodu na území dnešního Česka existovalo nejméně pět různých mužských příbuzenských linií, v pozdějším období to byla téměř výhradně jen jedna. Z toho vyplývá, že všichni muži byli v zásadě potomky jediného, geneticky nepříliš vzdáleného předka.

„To může odrážet vznik nových sociálních struktur nebo vědomých, cílených regulací sexuálního chování, které ve svém důsledku vytvořilo systém, kde měla jen velmi omezená skupina mužů právo plodit potomstvo,” píše první autor studie Luka Papac, vědecký pracovník ústavu Maxe Plancka pro výzkum historie lidstva.

Ostatky muže z období kultury se šňůrovou keramikou nalezené u Kolína. | zdroj: Profimedia

Tento model chování byl patrně ještě přísněji uplatňován v populacích spojovaných s následující kulturou zvoncovitých pohárů před 4500–4200 lety. V ní každý dosud analyzovaný jedinec mužského pohlaví patřil pouze k jedné jediné, nově se objevující mužské příbuzenské linii. Tato nová mužská příbuzenská rodová linie se do té doby tady nikdy nevyskytla, přesněji – dosud nebyla zjištěna.

Tento poznatek naznačuje příchod nových migrantů někdy před 4500 lety, kteří v krátké době zcela nahradili všechny dosud existující mužské rodové linie.

Migrace míchala geny 

Studie také mění pohled na únětickou kulturu starší doby bronzové, která obývala domy nadzemní kůlové konstrukce se sedlovou střechu. O ní se předpokládalo, že vznikla domácím vývojem na podhoubí kultury zvoncovitých pohárů. Genetická data ale překvapivě ukazují na zásadní genetickou změnu s kořeny na severovýchod od české kotliny.

Na 80 procent mužských rodových linií se objevuje na českém území nově před 4300 lety. Některé z nich se našly v dřívějších dobách v severovýchodní Evropě, což naznačuje oblasti jejich původu. 

„Toto zjištění je pro nás archeology překvapivé. Neočekávali jsme, že doklady nějakého genetického zlomu starší doby bronzové budou tak výrazné a že zasáhnou podstatnou část zdejší populace,“ řekl jeden ze spoluautorů a spoluvedoucí projektu Michal Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd. 

Vědci v závěru studie píší, že jejich poznatky upozorňují, jak významnou roli v šíření kultur i genů v pravěké Evropě sehrála migrace obyvatelstva.