Hned na úvod je třeba zmínit, že hmyzu - a nejspíše i jiných druhů - minimálně v jistých regionech světa stále opravdu ubývá. Na tom nové pochybnosti o únorové metastudii nic nemění. Lidská činnost může přímo či nepřímo omezovat počty hmyzu, typicky se tak přitom děje směrem dolů. To však nutně neznamená, že nám v horizontu století hrozí vymření hmyzu jako takového - právě to totiž únorová apokalyptická metastudie naznačovala.

Podle jejích závěrů rapidně ubývalo na 40 procent světových druhů hmyzu. Neznamenalo to totální kolaps veškerého hmyzu, hmyzích škůdců totiž mělo v průběhu desetiletí naopak přibýt. Ani jedna z obou skutečností ale nebyla zrovna pozitivní zprávou pro rostlinný život a naše zemědělství. O prospěšném hmyzu samotném nemluvě.

Ne každý biolog s tak příkrým tvrzením ale souhlasil. Dvojice nejnovějších protireakcí odlišných týmů entomologů původní závěry přímo zpochybňuje.

Sporná únorová metastudie zkoumala na 73 regionálních prací a extrapolovala je na globální škálu. Kritici v jejím přístupu ovšem vidí hned dva problémy. Zaprvé, metastudie řešila primárně práce sledující úbytek populace hmyzu. A za druhé, její jednotlivé studie zkoumaly typicky pouze regionální oblasti v Evropě a Severní Americe.

I autoři původní práce uznali, že jejich metastudie reálně má limitovaný záběr. Jelikož za pravděpodobný důvod úbytku hmyzu ale označili intenzivní zemědělství i klimatické změny, odvážili se rozšířit předpověď "světa bez hmyzu" na celou planetu. Je to právě tato globální predikce, co jiným entomologům na apokalyptické předpovědi ponejvíce vadí.

Ztraceno v překladu

"Snaha o extrapolaci úbytků populace hmyzu nebo biomasy v mírném pásu nemusí nutně fungovat na populaci hmyzu třeba v oblasti And," zmínila jedna reakce biologů z Yorku a Cardiffu. Další reakce z finské Univerzity v Jyväskylä podobně vypíchla, že extrapolace vývoje regionální populace není snadno aplikovatelná ani pro větší regiony. Zmínila rovněž jednu faktickou chybu v původní metastudii, kdy byla jedna populace hmyzu označena původní prací za nedostatečně zmapovanou označena dalšími autory jako ohrožená.

Připočteme-li k tomu další výtky, které se týkaly použití poněkud nevědeckých výrazů jako "šokující" nebo "hrozný" v metastudii, můžou podobné výtky znít jako zbytečné hnidopišství. Původně analyzované studie mají stále pravdu - části hmyzu v různých částech USA a Evropy znatelně ubývá. Výjimečná tvrzení však vyžadují výjimečné důkazy, a predikce vymření hmyzu v globálu tak objektivně vyžaduje silnější oporu, než jakou únorová metastudie předložila. Je to dvojnásobná smůla uvážíme-li, že se právě kvůli pochybnostem nad metodologií ze zpráv poněkud vytratila původní zjištění.

Minimálně úbytek hmyzu v zemědělsky aktivních oblastech rozhodně stojí za další studie i zvážení možných kroků k jeho zvrácení. Hmyz může plnit velmi užitečnou roli i v našem zemědělství, o zachování přirozených biomů nemluvě. Přezkoumání vlivu rychlého zvyšování průměrných teplot na hmyz by také stálo za vyšší pozornost. A zejména státy, jako je Česko, by riziko úbytku hmyzu měly brát vážně.

Lze ale pochybovat o tom, zdali apokalyptická tvrzení samotná prospívají alespoň ekologii, když už neprospívají vědě samotné. Pro věčné kritiky enviromentalismu bude hrozba "ztráty hmyzu v roce 2100" působit stejně závažně jako "ztráta hmyzu v roce milion". A problematická metodologie bude naopak vodou na mlýn pochybností.

Skutečnost, která je paradoxně podle desítek studií prokázaná, regionálně významná a časově podstatně bližší – totiž úbytek prospěšného hmyzu v Evropě a USA – se pak pro alarmismus samotný bohužel ztrácí v překladu.