Záhada ibisů mumifikovaných ve starém Egyptě vysvětlena

24. 1. 2020 – 9:02 | autor: Pavel Pešek | komentáře:

Záhada ibisů mumifikovaných ve starém Egyptě vysvětlena
Sarkofág s mumií ibise posvátného | zdroj: Brooklynské muzeum

Badatelé zkoumali původ milionů mumifikovaných ptáků, které staří Egypťané obětovali bohu Thovtovi. Jejich překvapivé zjištění vyvrací dosavadní hypotézy.

Nejznámější rysy kultury starověkého Egypta jsou pyramidy, sfingy a také – mumie faraonů.

Egypťané byli mimořádně zdatnými mumifikátory a kromě svých mumifikovali i mnoho zvířecích druhů. Všechny tyto mumie poskytují vhled do historie Egypta a v některých případech se z nich také daří získat DNA pro výzkumné účely.

Ptáci k rituálům

Skupina zvířat, jejichž mumie mnohonásobně převyšují počet lidských mumií, jsou ptáci – ibisové posvátní (Threskiornis aethiopicus).

Kilometry dávných katakomb mají podél stěn od podlahy ke stropu vyskládané hliněné nádoby, z nichž každá je akorát velká pro jednoho mumifikovaného ibise.

Největší počet ibisů je přitom v lokalitě Saqquara, kde se ve zvířecí nekropoli nachází okolo čtyř milionů mumií posvátných opeřenců. Odhaduje se, že katakomby se mohly plnit až rychlostí až 10 000 mumií ročně.

profimedia-0174683054 sacred ibis Ibis posvátný | zdroj: Profimedia.cz

Původ všech ibisů nebyl dosud jasný. Známá hypotéza předpokládá domestikaci a intenzivní chov ibisů pro rituální obětování. Nová studie se pokusila použít genetické metody, aby odpověděla na otázku původu ibisů v egyptských katakombách.

Ibis posvátný byl pro staré Egypťany významný jako zpodobnění boha Thovta. Byl to bůh moudrosti, písařů, vědy, magie a podílel se na hodnocení mrtvých.

Malá část mumifikovaných ibisů byli ibisové, kteří žili chrámech a po celý život tam byli uctíváni. Tito ibisové byli mumifikovaní až po své přirozené smrti. Na to ukazuje například fakt, že některé z těchto vzácnějších mumií měly zahojené zlomeniny, se kterými by ptáci v přírodě nepřežili.

Většina ptáků, ale takové štěstí neměla. Naprostá většina mumifikovaných ibisů byla zabita jako oběť spojená s modlitbami k Thovtovi. Tento rituál byl běžná mezi lety 650 př. n. l. a 250 n. l.

Konec tohoto období spadá už do doby Římského impéria a je to doba, kdy pyramidy už dávno stály.

Některé historické prameny zmiňují chov ibisů. Nebylo však jasné, jestli Egypťané měli klasické farmy chovající domestikované ibisy nebo jen o zařízení, která dokrmovala a opakovaně ochočovala volně žijící ptáky z migrujících populací, kteří přilétali do mokřadů a jezer v povodí Nilu.

Pokud obětní ibisové pocházeli z domestikovaných populací, měli by mít v porovnání s divokými ibisy výrazně sníženou genetickou diverzitu. Každá vlna obětování by vedla k drastickému snížení počtu ibisů, a tudíž i ke snížení zbývající genetické variability.

Osudná důvěra

Australští a novozélandští vědci získali od egyptské vlády povolení k analýze čtyř desítek mumií ibisů posvátných z šesti zvířecích pohřebišť. U čtrnácti ptačích mumií se podařilo rekonstruovat kompletní mitochondriální genom.

ibis-mr Řez mumií ibise postvátného | zdroj: Brooklynské muzeum

Mitochondrie jsou organely zodpovědné, že buněčné dýchání, které mají vlastní genom. Mitochondriální geny se s oblibou používají ve fylogenetických studií mimo jiné i z toho důvodu, že se u většiny zvířat dědí téměř výhradně po mateřské linii.

Genetická data obětních zvířat byla srovnána s genetickou informací současně žijících populací ibisů posvátných z různých částí Afriky. Ukázalo se, že celková genetická variabilita mumifikovaných a současných ibisů je srovnatelná. Ibisové z různých katakomb se navíc liší na stejné úrovni, jako se mezi sebou liší současné populace z různých částí areálu.

Výsledky genetické analýzy neodpovídají scénáři domestikace a intenzivního chovu ibisů. Je pravděpodobnější, že generace volně migrujících ibisů se opakovaně svěřovaly Egypťanům, od kterých dostávali jídlo, a tato důvěra se jim opakovaně stávala osudnou.

Dnes už v Egyptě posvátní ibisové nežijí, není to však důsledek aktivit starých Egypťanů, ibisové posvátní byli v Egyptě vyhubení až v devatenáctém století. Nová studie nám nabídla vhled do další části života starověkých Egypťanů.

Wasef S, Subramanian S, O’Rorke R, Huynen L, El-Marghani S, Curtis C, et al. Mitogenomic diversity in Sacred Ibis Mummies sheds light on early Egyptian practices. PLoS ONE 2019; 14(11): e0223964. https://doi.org/10.1371/journal.po

Nejnovější články