Ptolemáiovci vládli Egyptu mezi lety 323 před naším letopočtem do roku 30 našeho letopočtu. Víc než tři staletí jejich panování započaly s příchodem řeckých vojsk i vládců pod vlajkou Alexandra Velikého do Egypta. Osudná pak jejich dynastii byla římská nadvláda. Ptolemaiovci jsou však na hony vzdáleni éře největší slávy Egypta v období staré říše, tedy roků 2700 až 2181 před naším letopočtem.

Nejlépe to ilustruje skutečnost, že Kleopatra jako poslední ptolemaiovská panovnice má na ose času blíže naší současnosti než období, kdy byla postavena Cheopsova pyramida. Přestože se však v této éře dočkala egyptská kultura značného importu části řecké kultury, mnohé starší tradice tu byly stále značně zakořeněny – včetně mumifikace zesnulých.

V únoru 2018 tak egyptští archeologové u Minijské univerzity pod vedením Wagdi Ramadana odkryli v oblasti Tuna el-Gebel rozsáhlou hrobku datovanou právě do období Ptolemaiovců.

Není to jediný pozoruhodný pohřební nález z této éry, který v poslední době vysvitl na světlo. Loni v létě byl takto objeven i rozsáhlý sarkofág přímo v Alexandrii. Zatímco ten však původně zřejmě patřil někomu ze zámožné vrstvy, hrobka v Tuna el-Gebel patřila celé rodině dobové "střední třídy", počítáno samozřejmě v rámci celé vládnoucí elity.

Na počátku objevů

Hrobka se sestává z několika pohřebních komor a přístupu ze skalnaté oblasti. Krom 40 těl mužů, žen a dětí patřících zřejmě jediné rozvětvené rodině se uvnitř podařilo objevit i řadu artefaktů římského a byzantského původu. Zdá se přitom, že hrobka se až doposud vyhnula vyloupení neslavnými vykradači. Některé z dospělých mumií stále disponovaly dekorativními fragmenty vyrobenými z papyrových svitků, děti byly stále uloženy v textiliích zdobených egyptským písmem.

I přes povzbudivý objev však na archeology ta pravá práce teprve čeká. Dosavadní roční katalogizace objevů totiž bude nést ovoce až v okamžiku detailního průzkumu ostatků i předmětů v laboratořích. Metody forenzní vědy, chemický rozbor těl i neinvazivní průzkum pomocí rentgenu a ultrazvuků nám mohou říct více o tom, kolika let se zástupci střední elity v Egyptě dožívali, na co umírali nebo jak zdraví za svého života byli.

V tomto ohledu je tak čtyřicítka nových mumií pro poznání starověkého Egypta užitečnější než objev královské hrobky. Dává nám totiž náhled do větší výseče dobové populace. Rovněž loni se tak například v podobném ohledu podařilo získat část zajímavých dat ilustrujících výskyt nádorových onemocnění ve starověku.

Egyptské ministerstvo starožitností do archeologického průzkumu věnuje nemalé sumy a rádo se výsledky pochlubí. Turismus je totiž stále významným zdrojem příjmů egyptského státu, a objevy jako je tento tak v místním kontextu sahají daleko za čisté vědecké poznání. Svého druhu tak lze říct, že i dvě milénia po konci nejslavnějších časů se kultu posmrtného života v Egyptě velmi dobře daří!