Pyramidy v Gíze jsou přesné nejen geometricky, ale také svou orientací. Stěny směřují na jednotlivé světové strany a rohy zase na severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad.

Platí to rovněž o nejslavnější egyptské pyramidě – Cheopsově (také Chufuově nebo Velké).

„Stavitelé Cheopsovy pyramidy nasměrovali monument podle světových stran s přesností vyšší než čtyři (úhlové) minuty, tedy do odchylky patnáctiny stupně,“ napsal archeolog Glen Dash ve studii publikované v časopise The Journal of Ancient Egyptian Architecture.

Jemná úchylka přitom směřuje jedním směrem – proti směru hodinových ručiček.

Taková precizní geometrie je vlastní dalším dvěma největším egyptským pyramidám – Rachefově pyramidě v Gíze a Červené pyramidě v Dáhšúru. V éře před příchodem moderních geodetických aparatur a počítačů působí jako z jiného světa.

Tyč, provázek, stín a znalost kalendáře

Přesná geometrie je jedním z důvodů, proč někteří lidé vidí v pyramidách dílo mimozemské civilizace. Glen Dash však navrhl jednodušší vysvětlení. Podle něho si Egypťané před 4500 lety mohli při vyměřování pyramid vystačit s podzimní rovnodenností.

„Ve skutečnosti staří Egypťané potřebovali ke stavbě pyramid pouze jasný a správný slunečný den,“ cituje Dashe magazín Science Alert. Takový závěr naznačuje jeho pokus s určením světových stran pomocí délky stínu během podzimní rovnodennosti.

Rovnodennost je okamžik, kdy se Slunce ocitne v rovině zemského rovníku – jeho paprsky tak dopadají kolmo na Zemi.  Dash má za to, že právě rovnodennost je klíčová.

Jednak se dá snadno určit počítáním dnů od letního slunovratu, jednak na rovnodennost ukazuje i okamžik, kdy je den zhruba stejně dlouhý jako noc. Především ale Glen Dash provedl sérii experimentů, které dokazují, že rovnodennost může posloužit velmi přesnému vytyčení světových stran.

Dash s pomocí kolmé tyče, nazývané gnomón, která může sloužit jako rafička slunečních hodin, v den podzimní rovnodennosti zachytil křivku stínu. Tímto způsobem, který vidíte v animaci, určil téměř dokonalou linii směřující z východu na západ. Z ní pak mohl určit osu sever-východ.

zdroj: Dash/JAEA

„Během rovnodennosti může zeměměřič odhalit, že špička stínu probíhá v přímce a téměř přesně ve směru východ-západ,“ upozornil Dash ve studii.

Tento postup se nazývá metoda indiánského kruhu. Jak ale víme, že Egypťané použili právě ji? Naznačuje to velmi jemné vychýlení základny pyramid proti směru hodinových ručiček. Právě takové se objevuje při měření pomocí indiánského kruhu.

Vítězství lidského důvtipu

Chápání pohybu Slunce po obloze a z toho odvozená geometrie byla ve starověku rozvinutý obor poznání. Z pohybu Slunce, které mělo významnou mytologickou roli, bylo možné vyčíst klíčové informace o tom, kdy zasadit úrodu. A třeba i to, jak postavit stěny příbytku.

V Egyptě známe kamennou observatoř Nabta Playa starou přes sedm tisíc let, v Evropě Stonehenge a obdobné megalitické stavby postavené před pěti tisíci let, v Americe observatoř Chankillo z doby před 2300 lety. Stínohra Země a Slunce má dlouhou tradici u mnoha civilizací.

Zda Egypťané použili metodu indiánského kruhu či příbuznou metodu, se už nedozvíme. Pokud nic jiného, Dashův experiment aspoň dokazuje, že ke geometrickým operacím nejsou nutné lasery, počítače a další moderní přístroje, ale především lidský důvtip a trpělivost.