Dne 19. července 1952 prováděli astronomové v kalifornské observatoři Palomar rutinní fotografický průzkum noční oblohy. V určitých časových intervalech pořizovali snímky zadané oblasti, na kterých hledali asteroidy nebo komety, píše magazín Universe Today o případu, který dodnes nebyl objasněn.

Kam se poděly hvězdy

Toho večera kolem 20:52 místního času zachytila fotografická deska světlo tří seskupených hvězd. Jejich hvězdná velikost (veličina udávající svítivost) dosahovala 15 magnitud. Na snímku byly hvězdy velmi jasné.

Ve 21:45 byl pořízen další snímek. Tentokrát však na něm zmíněné tři hvězdy nebyly. Za necelou hodinu zcela zmizely.

Zánik tří hvězd. | zdroj: kredit-Palomar Observatory/Solano a kol.

Jak je to možné?

Hvězdy jen tak nezmizí. Mohou vybuchnout, nebo zažít krátké období jasnosti. Ale nezmizí.

A přesto máme fotografický důkaz. Tři hvězdy jsou zřetelně vidět na prvním snímku a zřetelně nejsou na snímku druhém.

Bermudský trojúhelník v kosmu

Že by hvězdy náhle pohasly? To je těžko přijatelné. V pozdějších pozorováních astronomové nenašli žádný náznak, že by hvězdy zhasínaly.

Aby ze snímku zcela zmizely, musely by ztmavnout 10 000krát nebo i vícekrát. Jenže jak by mohly hvězdy tak náhle pohasnout?

Jedním z možných vysvětlení, které popisuje nová studie publikovaná ve vědecké databázi arXiv, je, že na snímku svítila pouze jedna hvězda – magnetar, což je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Tento magnetar se krátce zjasnil při rychlém rádiovém záblesku.

Během zjasnění mezi magnetarem a námi proletěla černá díra o hvězdné hmotnosti, která způsobila, že se záře na krátkou dobu gravitačně zčeřila do podoby tří obrazů.

Problémem této hypotézy je její vysoká nepravděpodobnost.

Další myšlenkou je, že to, co astronomové spatřili, nebyly hvězdy. Mohly to být objekty v Oortově oblaku, což je pás komet na okraji sluneční soustavy, u nichž nějaká událost způsobila zjasnění ve stejnou dobu. Pozdější pozorování je nemohla najít, protože se mezitím vzdálily po svých oběžných drahách.

Jsou za tím výbuchy z jaderných testů?

A co když to žádné objekty nebyly? Palomarská observatoř není daleko od pouště v Novém Mexiku, kde se v padesátých letech minulého století často testovaly jaderné zbraně. Radioaktivní prach z testů mohl kontaminovat fotografické desky a vytvořit na některých snímcích skvrny.

Také tento výklad, který vědci předkládají na webu ArXiv, vypadá divoce. Stejně jako dva předchozí ho však nelze vyloučit. 

„Nemůžeme si být jisti ničím,“ podotýká ke studii staré záhady Universe Today. „To, co skutečně potřebujeme, je zachytit několik dalších událostí tohoto typu a provést jejich analýzu. Zatím je to záhada, která čeká na vysvětlení,“ upozorňuje magazín.

Není sama, na vysvětlení čeká dlouhá řada vesmírných záhad. A přesto, že o vesmíru toho víme stále víc, tak jich spíš přibývá, než ubývá.