Vlny v oceánech se zvedají a klesají. Při tom naráží do dna, deformují ho a vytvářejí seismické vlny.

Tyto vlny jsou natolik silné a rozsáhlé, že se projevují jako stálé dunění na seismografech, stejných přístrojích, které se používají ke sledování a studiu zemětřesení.

Popsaný jev je nepřetržitý a stálý. Cosi se ale změnilo.

Když vědci porovnali data ze seismografů za poslední čtyři desítky let, zjistili, že vlnový signál je stále intenzivnější, což ukazuje na bouřlivější oceány a vyšší vlny, které se po nich valí.

Výsledky analýzy dat výzkumníci publikovali v časopise Nature Communications.

„Globální data spolu s dalšími oceánskými, satelitními a regionálními seismickými studiemi ukazují na desetiletí trvající nárůst energie vln, který se shoduje s rostoucí bouřlivostí připisovanou zvyšující se globální teplotě,“ upozorňuje čtveřice vědců ve studii.

Vlny, které neutichají

Vysoce citlivé seismografy nepřetržitě zaznamenávají obrovské množství přírodních i lidmi způsobených seismických jevů, včetně sopečných erupcí, výbuchů, dopadů meteoritů, sesuvů půdy, otřesů ledovců. Zachycují také trvalé seismické signály vyvolané větrem, vodou a lidskou činností.

Seismografické sítě například zaznamenaly globální ztišení lidmi způsobeného seismického hluku, když byly po celém světě během pandemie koronaviru zaváděny lockdowny.

„Nejrozšířenějším ze seismických signálů na pozadí je však neustálé dunění vytvářené oceánskými vlnami, označované jako globální mikroseismus,“ píše v magazínu The Conversation hlavní autor studie Richard Aster, profesor geofyziky z Coloradské státní univerzity.

Aster vysvětluje, že oceánské vlny vytvářejí mikroseismické signály dvěma různými způsoby. Nejsilnější z nich, známý jako druhotný mikroseismus, pulzuje s periodou 8 až 14 sekund. Jak se vlny pohybují oceány různými směry, vzájemně se ruší a vytvářejí změny tlaku na mořském dně.

Tyto vlny se ale nevlní pořád, takže pro vědce to není dokonalý ukazatel celkové aktivity oceánských vln.

Druhý způsob, jakým vlny v oceánech vytvářejí globální seismické signály, se označuje jako základní mikroseismismus. Vyvolávají je putující vlny v oceánech, které přímo tlačí na mořské dno. A protože pohyby vody ve vlnách s hloubkou rychle klesají, projevují se tyto signály oblastech, kde je hloubka oceánu menší než 300 metrů.

Signál těchto „mikroseismů“ je v seismických datech patrný jako stálé hučení s periodou mezi 14 a 20 sekundami.

Oceány nabité energií

„V naší studii jsme odhadli a analyzovali historickou intenzitu základního mikroseismu zpětně až do konce 80. let minulého století na 52 seismografických místech po celém světě s dlouhou historií nepřetržitého záznamu. Zjistili jsme, že 41 (79 %) z těchto stanic vykazuje velmi výrazný a progresivní nárůst energie v průběhu desetiletí,“ píše profesor Aster.

Výsledky ukazují, že celosvětově zprůměrovaná energie oceánských vln do konce dvacátého století rostla průměrným tempem 0,27 procenta ročně. Od roku 2000 však energie stoupá 0,35 procenta za rok.

Zvýšení intenzity oceánských vln od konce 80. let. Každý kruh je seismickou stanicí. Červené kruhy označují období, kdy jsou pohyby Země větší než historický medián, modré signaliují období, kdy jsou menší. | zdroj: kredit-Rick Aster

Největší celkovou energii mikroseismů zjistili výzkumníci v bouřlivých oblastech Jižního oceánu v blízkosti Antarktického poloostrova. Výsledky však ukazují, že ve srovnání s historickými úrovněmi nejrychleji sílí vlny v severním Atlantiku. To je v souladu s nedávným výzkumem, který naznačuje, že intenzita bouří v severním Atlantiku se zvyšuje

Jedním z nejnovějších příkladů tohoto trendu byla bouře Ciarán, která v listopadu 2023 zasáhla Evropu silnými vlnami a větrem o síle hurikánu.

„Oceány v posledních desetiletích pohltily 90 procent tepla spojeného s rostoucími emisemi skleníkových plynů z lidské činnosti. Tento přebytek energie se logicky musí promítnout do ničivějších vln a silnějších bouří,“ upozorňují vědci ve studii.