Mezi hlavní příznaky patří nedostatek energie, větší potřeba spánku a menší zaujetím pro aktivity, které jinak přinášejí uspokojení. Někdy je pro takto zasaženého jedince dokonce těžké i pracovat.

Nejen příznaky spojené s depresí, ale i mimořádná potřeba konzumovat sacharidy, které přispívají ke zvyšování hmotnosti, vedou k tomu, že je sezonní afektivní porucha (SAD) považována za lehčí formu deprese. Ve skutečnosti jde ale o jinou verzi téže choroby.

"Osoby, které trpí sezonní afektivní poruchou, jsou na tom stejně jako ti, kdo jsou zasaženi skutečnou depresí," říká Brenda McMahonová z Kodaňské univerzity. Podle ní "mohou vykazovat depresivní stavy i mimo kritické období, problémy je ale nejčastěji postihují pouze v této době; jsou mnozí lidé, kteří trpí tím, co označujeme za subsyndrom".

Desetina populace, hlavně ženy

Jde o deset až 15 procent obyvatel, kteří vykazují mnohé depresivní příznaky, i když u nich není porucha klinicky prokázána. Zimní depresí trpí především ženy v dospělém věku: jde o 80 procent z celkového počtu postižených.

Mezi neurotransmitery, které mají vliv na zimní depresi, patří hlavně serotonin. Ten reguluje pocity štěstí a úzkosti - a tedy i náladu. Některé analýzy provedené na zvířatech, především hlodavcích, ukázaly, že zásadní roli v regulaci úrovně serotoninu hraje sluneční svit.

V zimně, kdy je ho nedostatek, je tento regulační systém méně aktivní. To se projevuje zejména u citlivějších jedinců tím, že se u nich zvyšuje pravděpodobnost zimní deprese. Pokud jde o rozdíly mezi muži a ženami v souvislosti se sezonní afektivní poruchou, vědci soudí, že zde je na vině právě tento neurotransmiter.

"Mezi estradiolem, tedy hlavním ženským pohlavním hormonem, a přenosem serotoninu je úzká souvislost. Máme za to, že měnící se úrovně estradiolu v takových fázích, jako je puberta a období po porodu, mohou ovlivňovat produkci serotoninu," říká McMahonová.

V zemích, kde je slunce málo, se geny přizpůsobí

Uvedená porucha je zřejmě rozšířenější v závislosti na vzdálenosti od rovníku, výjimkou je však Island. "Islanďané jsou před sezonní afektivní poruchou patrně geneticky chráněni. Ve srovnání například s Kanadou, kde je tato porucha více rozšířena, je na Islandu počet případů sezonní afektivní poruchy velmi omezený," poznamenal Robert Levitan z Torontské univerzity.

Důvod? Znovu se zde hlásí o slovo serotonin a variace genu, který kontroluje jeho přenos: lidé, kteří jsou méně ohroženi sezonní afektivní poruchou, mají takovou variantu, která vede ke zvýšení tvorby serotoninu v zimním období.

Sezonní afektivní poruchu je možné mírnit terapií světlem, které stimuluje produkci neurotransmiterů jako je právě serotonin. U těch, kteří trpí těžší formou poruchy, ale tato terapie nestačí. Musí se kombinovat s další léčbou. Jako doplňková terapie může být podáván tryptofan, což je aminokyselina, kterou si lidské tělo přemění v serotonin.