Genetická mapa západní a střední Evropy se po vrcholu doby ledové (glaciální maximum) před zhruba 20 000 lety výrazně změnila. Dospěla k tomu obsáhlá studie zveřejněná v časopise Nature.

Studenější než dnešní Sibiř

Výzkumníci ve studii zkoumali kompletní lidský genom 356 mužů a žen, kteří žili 50 000 až 5000 let před naším letopočtem. Studie zahrnula také ostatky z legendárného věstonického trojhrobu, na jejichž analýze pracovali experti z Archeologického ústavu Akademie věd v Brně.

Studie, kterou zveřejnil časopis @Nature, zahrnula též ostatky ze známého věstonického trojhrobu, na jejichž analýze pracovali experti z @ARUBrno.

➡️ https://t.co/8tO5oRo6rk

— Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR) March 2, 2023

Právě ostatky tří mužů z lokality Dolní Věstonice II (na snímku z twitterového účtu akademie vlevo nahoře) doplnily důležitý střípek do genetické mapy Evropy. Analýza jejich genomu a porovnání s dalšími ostatky ukázaly, že po vrcholu doby ledové genetická stopa našich lovců z Dolních Věstonic a Pavlova vymizela.

„Převládající hypotéza je v současné době ekologická. Za glaciálního maxima na území dnešního Česka řídla vegetace a odcházela stáda zvířat. Ubývalo tedy zdrojů obživy,“ cituje web Akademie věd Jiřího Svobodu, který se na výzkumu ostatků z Dolních Věstonic a Pavlova podílí už tři desítky let.

Teplota vzduchu v oblasti současného Česka byla na vrcholu doby ledové v průměru o 11 stupňů nižší než dnes, což představuje průměrnou roční teplotu v nížinách kolem -1 stupně, ve středních polohách kolem -4 stupňů.

Během nejchladnějšího měsíce se průměrná teplota pohybovala mezi -8 a -12 stupni a lze předpokládat, že denní minima běžně klesala na -20 až -30 stupňů. Zima byla dlouhá, zato léto krátké, průměrná teplota v nejteplejším měsíci se pohybovala mezi 8 a 12 stupni, takže denní maxima přes 20 stupňů byla naprosto výjimečná.

Filigránský výzkum

Web AVCR upozorňuje, že při odběru archaické DNA se vědci museli potýkat s poškozením ostatků během tisíců let i s kontaminací novější DNA, která se n a ně mohla přenést při manipulaci. Tuto DNA museli v analýzách pečlivě oddělovat.

„Doplňující vzorky z našich fosilií byly odebrány v roce 2017 z kosti skalní, tedy nejtvrdší kosti lebeční, jejíž vnitřní struktura je nejlépe chráněna vůči vlivům vnějšího prostředí,“ upozorňuje na webu Akademie věd Sandra Sázelová, spoluautorka mezinárodní studie.

Sázelová také připomíná, že kosti jsou velmi cenné a každý odběr znamená destruktivní zásah. Je proto zásadní odebírat vzorky pro genetickou analýzu v naprosto čistém prostředí a v minimálním rozsahu. Díky mikroCT snímkům vzniklým při spolupráci s Institutem Maxe Plancka v Lipsku vědci využívali 3D model kostí skalních všech tří studovaných jedinců.

„3D model jsme vytiskli a na něm provedli návrh vedení odběrové sondy, čímž se minimalizoval rozsah poškození okolních struktur středního a vnitřního ucha, které jsou tak zachovány pro další zkoumání,“ říká Sázelová.

Na jihu se vyměňovaly geny

Zajímavým poznatkem z mezinárodní studie, na které se podíleli zejména výzkumníci soustředění kolem Cosimo Postha a Svante Päaba, nositele Nobelovy ceny za paleogenetiku, je, že zatímco stopy věstonického genetického klastru zmizely, jiným populacím se dařilo.

„Rozpoznali jsme nový genetický profil některých západoevropských jedinců gravettské kultury, který je odlišný od jejich současníků v oblasti střední a jižní Evropy, tedy i našich takzvaných lovců mamutů,“ upozorňuje Jiří Svoboda.

Další výraznou genetickou změnu vědci objevili v jižní Evropě, kde během vrcholu doby ledové nastávala migrace, mísení skupin, a tedy i výměna genů.