V nové analýze klimatických trendů, kterou vědci vypracovali pro Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), se píše, že v důsledku tání ledovců od roku 1900 vzrostla hladina oceánů a moří o 20 centimetrů. A je je ještě víc alarmující – rychlost, s jakou hladiny stoupají, se během poslední dekády ztrojnásobila.

Do roku 2300 by mohl nárůst dosáhnout až dvou metrů. Jenže tání ledovců je obtížně předvídatelné, proto vědci připouštějí, že v nejhorším klimatickém případě hladiny oceánů vystoupí o dva metry už do konce tohoto století, za pouhých osm desítek let. A tím vzestup hladin neskončí.

Není to však poprvé, co na naší planetě mizela pobřežní pevnina. Jak to bylo v dávné minulosti, zkoumali vědci pod vedením klimatologa Jo Brendryena z univerzity v norském městě Bergenu.

Jejich výzkumná práce publikovaná v žurnálu Nature Geoscience, ukázala, že hladiny moří a oceánů se v období před čtrnácti tisíci lety zvyšovaly z dnešního pohledu drakonickým tempem – několikanásobně rychleji. Výzkumníci dospěli k závěru, že v tomto období vystoupala hladina oceánu v oblasti dnešního Norska o 12 metrů.

Někdejší rozsah ledovce před 14 600 lety a jeho ústup. | zdroj: Brendyen et. al/k volnému použití

Stalo se to na sklonku poslední doby ledové a po ní. Ledové pokrývky pevniny se tehdy rychle zhroutily.

Tání bez fosilní ekonomiky

Brendryenův tým použil inovativní metodu radiouhlíkového datování izotopu uhlíku C-14, kterou se zjišťuje stáří biologických materiálů. Je založena na poklesu počtu atomů uhlíků C-14.

Tento typ datování je přesný i miliony let zpátky do minulosti. Dokonce může být přesný na roky, pokud zjišťujeme stáří z posledních tisíců let. Úroveň C-14 v atmosféře se sice mění, ale stromy nám ji konzervují.

V mořích je s takovým měřením problém. Izotop uhlíku C-14 má různý průnik do vod blíže hladině proti nižším hlubinám. Organismy žijící hlouběji se k atmosférickému C-14 dostávají opožděně. Při datování tak působí o stovky let starší, než doopravdy jsou.

Brendryenovi výzkumníci proto srovnávali mořské sedimenty s vrstvami uloženými ze stejného období v krápnících čínských jeskyní. Jejich srovnání umožnilo výrazně zpřesnit míry rozdílu mezi dříve naměřenou úrovní C-14 na souši a v moři.

Výsledkem jsou nové výsledky nárůstu hladin po době ledové, v době před čtrnácti tisíci lety.

Když mizí led…

Dřívější studie předpokládaly, že za čtyři staletí se oceány zvýšily o jeden až dva metry. Brendryenův výzkum dospěl k výsledku, že hladina se ve sledovaném období tání v místních podmínkách dnešního Norska zvýšila za čtyři staletí až o zmíněných 12 metrů. A tání bylo zcela přirozeně – neurychlily ho spalovací motory, ani začínající zemědělství.

V galerii se můžete podívat, jaký dopad na pevninu by mělo zvýšení hladiny moří a oceánů o 12 metrů v různých částech světa dnes.

Tehdejší podmínky však byly značně odlišné od těch, v jakých žijeme dnes. Pevninský ledovec pokrýval během poslední doby ledové převážnou část kontinentální Evropy.

Z toho plyne, že tak extrémní situace, jakou vidíte na kresbě zaplaveného New Yorku, by tentokrát nastat neměla. Přesto se dá počítat s tím, že města, která se rozkládají na pobřeží, budou mít se stoupající hladinou potíže. Platí to jak pro New York, Hamburk, Londýn, anebo ikonické Benátky.

Ze studie, která je dostupná v magazínu Nature Comunications, vyplývá, že rostoucí hladina oceánů a moří způsobená změnou klimatu do roku 2050 ohrozí po celém světě přes 300 milionů lidí. Tito lidé obývají oblasti, kterým do 30 let hrozí každoroční záplavy.