Ikonická freska Stvoření Adama na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu je vykládána a dekódována už desítky let. Nejnovější výklad experta na renesanční umění naznačuje, že Bůh na fresce je „selfie“ věhlasného umělce – Michelangela Buonarrotiho. Upozorňuje na to v magazínu IFL Science historik Russell Moul.

Uctíváme Boha, nebo Michelangela?

Fresku vytvořil Michelangelo v letech 1508–1512 na zakázku papeže Julia II. 

Úchvatné dílo zobrazuje biblického Adama a Boha. Bůh na něm předává prostřednictvím prstu božskou jiskru nově stvořené bytosti, prvnímu člověku, Adamovi. Stvořitel se přitom vznáší obklopen anděly na zvláštně tvarovaném plášti, který připomíná mozek.

Stvoření Adama je nejvýraznějším obrazem obrovského množství fresek na klenbě vatikánské kaple. Na ploše o rozloze 464 metrů čtverečních se nachází více než 300 biblických postav, ale obraz Boha, který je zobrazen jako starší muž s vlajícím vousem ve vlajícím plášti je ze všech nejznámější.

Tento obraz je uctíván a oslavován už po staletí a je tím, co většina turistů při návštěvě kaple vyhledává.

Lékař Frank Lynn Meshberger v roce 1990 formuloval teorii, podle které neobvykle tvarovaný plášť za Bohem skrytě zobrazuje lidský mozek. Michelangelo podle něj pochopil, že jeho tvůrčí génius pochází z mozku, a nikoli z rukou a že intelekt je darem od Boha.

Michelangelův portrét z roku 1545. | zdroj: Profimedia Meshbergerovu „anatomickou“ studii můžete nalézt třeba tady. Autor v ní srovnává fresku s mozkem. Bůh podle něj neposkytuje Adamovi pouhou jiskru života, jak se scéna tradičně vykládá, ale především předává lidstvu jiskru intelektu. Toto vysvětlení bylo zpopularizováno v seriálu HBO Westworld.

Historik Adriano Marinazzo z College of William & Mary, což je výzkumná univerzita sídlící ve Williamsburgu v americké Virginii, je zase přesvědčen, že Michelangelo se na obraze zvěčnil v postavě Boha. Svůj výklad publikoval v časopise Critica d'Arte.

Marinazzo, který na sebe už v minulosti upozornil několika důležitými objevy týkajícími se Michelangela, píše, že důkazy o této „selfie“ nalezl při zkoumání sonetu, který umělec napsal v letech 1509 až 1511. Michelangelo si v něm stěžuje, že ho práce na fresce vyčerpává.

Na okraji sonetu je neobvyklá čmáranice muže, který stojí se zkříženýma nohama a natahuje ruku, aby namaloval obličej na strop nad sebou. Marinazzo upozorňuje, že pokud obrázek otočíte, je nápadně podobný póze Boha ve Stvoření Adama.

Na této Michelangelově čmáranici je sám autor, který maluje jakousi groteskní postavu na stropě. Když list nakloníte, vypadá jako obraz Boha ve Stvoření Adama. | zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo

„Schoval se do stropu, kde se zvěčnil jako božský,“ říká Marinazzo v rozhovoru pro deník The Wall Street Journal. „Tvář je idealizovaná, protože Michelangelo si byl vědom svého rozbitého nosu, ale je mu blízká,“ dodává.

„Božský“ autoportrét se stal diskutovaným tématem mezi historiky i kleriky.

Když se spojí ego se smyslem pro humor…

Pro Marinazzovu hypotézu neexistují přesvědčivé důkazy. Odpovídá však jiným teoriím, které naznačují, že Michelangelo do svých děl s oblibou zařazoval sám sebe.

Gary Radke, odborník na italskou renesanci ze Syrakuské univerzity v americkém státě New York, v deníku The Wall Street Journal upozorňuje, že historici často přehlížejí jedinečný Michelangelův smysl pro humor. 

„Kromě něj měl Michelangelo neuvěřitelné ego, takže veškeré jeho umění pro něj bylo autobiografií. V tomto smyslu byl vlastně moderním umělcem,“ říká Radke.

A jak to bylo s Michelangelovým vztahem k víře? Podle článku v IFL Science je pokládán za ‚rozporuplný“.

Dokládá to ‚rozvratný prvek‘ v obrazu, píše jeho autor, historik Russell Moul. Žena, která bázlivě a nesměle, zároveň však zvědavě vykukuje zpoza boží levice je podle něj Eva čekající teprve na své stvoření.