Přirozeným způsobem, jak ovládat počítač, se stala klávesnice. Geniální vynálezce Douglas Engelbart k ní později přidal myš, okna, ikony a hypertext. Nové tisíciletí přineslo dotykové obrazovky. Díky pokrokům ve strojovém učení a zpracování lidské řeči teď konečně vstupuje do hry i ten nejpřirozenější způsob interakce - s pomocí hlasu.

V uplynulých dnech se tiskem prohnala smršť senzačně vyhlížejících zpráv: Lékaři objevili v lidském těle nový, dosud neznámý, orgán. Jak už to s podobnými objevy bývá, skutečnost je o něco složitější. 

"V chemtrailech jsou na hliníku namražené bakterie, z nichž jeden druh je obzvlášť nebezpečný – toxoplasma. Je to mutant, něco mezi virem a bakterií. Té se dá zbavit častým pitím kávy bez mléka během dne, …"

Učení a předávání zkušeností obvykle považujeme za bytostně lidský znak, i když do jisté míry ovládají tyto vymoženosti rozvinuté nervové soustavy také někteří další živočichové. Jednodušší živočišné formy, rostliny a ostatní mnohobuněčné organismy je potom využívají alespoň v náznaku – u rostlin se například nedávno podařilo prokázat přítomnost podmíněných reflexů. Že by se ale dokázali učit, a své zkušenosti předávat, také prvoci? 

V Česku to sice nebyla zas taková bomba, ale jinde ve světě internet na sklonku roku dobyla nový výzva – tentokrát figurínová. Její pointou bylo zůstat bez hnutí a dokonale imitovat zátiší s figurínami. Do této výzvy se zapojila dokonce i americká politička Hillary Clintonová, přestože je už v úctyhodném věku a navíc měla rozjetou předvolební kampaň. Zdaleka nejlépe se toho ale zhostila posádka vesmírné stanice. 

Když prší, je to jako by se do jejího těla zapichovaly miliony jehliček. Každý lok sousto ji v krku pálí jako šlehání kopřiv, o koupání v bazénu si může nechat jenom zdát. Rachel Wawricková, jejíž příběh přináší britský server BBC, je jedním ze zhruba třicítky lidí na světě, kteří mají jednu z nejhorších možných alergií – na vodu.