Je to hnědý trpaslík, zvláštní kategorie těles, které se nacházejí na pomezí mezi planetami a hvězdami. Tento objekt se pohybuje po těsné oběžné dráze kolem hostitelské hvězdy a jeho teplota přesahuje 7 000 stupňů Celsia, což z něj dělá nejžhavější objekt svého druhu, jaký kdy byl pozorován, upozorňuje magazín Science Alert.

Teplota na povrchu hnědého trpaslíka výrazně přesahuje teplotu na povrchu Slunce, která se pohybuje kolem 5 500 stupňů Celsia.

Ani ryba, ani rak

Mezinárodní vědecký tým vedený astrofyzičkou Na'amou Hallakounovou z Weizmannova vědeckého institutu v izraelském Rechovotu popisuje hnědého trpaslíka WD0032-317B ve studii, publikované v časopise Nature Astronomy.

„Pozorovaný objekt je dostatečně horký na to, aby na něm probíhala tepelná disociace (rozklad molekul na menší molekuly nebo na atomy pod vlivem vysokém teploty). Obíhá kolem modrého veleobra, který zahřívá jeho denní (přivrácenou) stranu na teplotu neuvěřitelných 7230 stupňů Celsia.“

Vědci objevili hnědého trpaslíka v datech z ultrafialového spektrografu UVES (Ultra-Violet-Visual Echelle Spectrograph) na dalekohledu Very Large Telescope Evropské jižní observatoře. Údaje naznačovaly, že hvězda WD0032-317 je přetahována neviditelným obíhajícím společníkem. Pozdější pozorování v blízké infračervené oblasti ukázalo, že tímto průvodcem je hnědý trpaslík.

Astronomové hnědého trpaslíka odhalili jako kouřící zbraň. Když k nim směřoval denní stranou, zaznamenali vodík, který vyzařuje.

Hnědí trpaslíci bývají žhavější než planety. Všechny, které dosud astronomové pozorovali, jsou však výrazně chladnější, než bývají nejchladnější červení trpaslíci, což jsou malé a poměrně studené hvězdy. Jejich průměr je menší než třetina průměru Slunce a povrchová teplota se pohybuje pod 3 300 stupni Celsia.

Objekty v kategorii hnědých trpaslíků také nevyzařují světlo a energii. Nezažehnou se v nich termonukleární reakce jako ve hvězdách. Na to nemají dostatečnou hmotnost.

V některých nastává pouze slučování deuteria, což je těžký izotop vodíku. Teplota a tlak potřebné pro jeho fúzi jsou mnohem nižší než teplota a tlak potřebné pro fúzi běžného vodíku, který hoří v jádrech hvězd.

Dále od hvězd, dále…

Podle týmu, který zkoumal hnědého trpaslíka WD0032-317B, nám studie tohoto typu mohou pomoci pochopit, co se děje s plynnými obry podobnými Jupiteru, kteří obíhají kolem extrémně horkých a hmotných hvězd.

Planety, kroužící v blízkosti svých hvězd, jsou bombardovány obrovským množstvím ultrafialového záření, což může vést k vypařování jejich atmosfér a rozpadu molekul. O tomto extrémním prostředí toho však mnoho nevíme. V těsné blízkosti velmi jasné hvězdy je obtížné signály z obíhající exoplanety oddělit od signálů hvězdy.

Astronomové zatím určili pouze jedinou pekelnou planetu, na kterou dopadá tolik ultrafialového záření, že vyvolává rozpad molekul. Je jí KELT-9b.

Animace exoplanety KELT-9b, horkého plynného obra, který obíhá blízko hvězdy a vypařuje se. | zdroj: Kredit-NASA/JPL-Caltech

Tato planeta obíhá hvězdu třikrát hmotnější než naše Slunce, jejíž povrchová teplota se blíží 10 000 stupňů Celsia. Rok na planetě trvá pouze 1,4 pozemského dne a její přivrácená strana je rozpálená na 4 300 stupňů Celsia.

Pro srovnání: Merkur, který je s 58 miliony kilometrů Slunci nejbližší planetou v naší soustavě, oběhne Slunce za 88 dnů a na jeho denní straně je teplota 430 stupňů Celsia.

Vesmír je zkrátka místem extrémů, které v našem slunečním domově nespatříme.