Stalo se v galaxii J1243+0100 nedlouho po Velkém třesku, před 13,1 miliardy let: Supermasivní černá díra v srdci galaxie vyplivla hmotu. Následovala bouře provázená mohutným vichrem, který se valil galaxií rychlostí 500 kilometrů za sekundu a vymetal z ní materiál potřebný na nové hvězdy.

Když si obr odplivne...

Tuto kolosální bouři objevili astrovědci pod vedením Takumi Izumi z japonské Národní astronomické observatoře při pátrání po nejstarších kosmických větrech. Cílem výzkumu, při kterém experti použili observatoř ALMA v Chile, bylo zjistit víc o tom, jak se vyvinuly pradávné černé díry a jak se formovaly galaxie.

Badatelé při svém pozorování, které popisují v žurnálu Astrophysical Journal, určili hmotnost centrální části zmíněné galaxie – odpovídala třiceti miliardám našich Sluncí. Hmota supermasivní černé díry přitom tvořila zhruba procento této hodnoty.

Výzkumníci také zjistili, že už v tomto raném období vesmíru, jen několik set milionů let po jeho vzniku, odpovídala černá díra ve středu galaxie desetině okolní hmoty. Tento poměr je stejný jako u současných galaxií.

Takuma Izumi z toho udělal logický závěr: „Naše pozorování podporují nedávné vysoce přesné počítačové simulace, které předpověděly, že těsné vztahy mezi galaxiemi a supermasivními černými děrami existovaly již před třinácti miliardami let.“ 

... a je po bouři

Období následující po Velkém třesku bylo ve vesmíru epochou gigantických bouří. V mnoha jeho částech zuřily extrémní poryvy větru složené z mezigalaktického plynu. Jejich příčinou byla hmota padající do černých děr, nebo naopak hmota vyvrhovaná z prostředí rychle se zvětšujících černých děr.

Právě tomuto bouřlivému období však vděčíme za nynější poklidnou kosmickou éru.

Přesné příčiny bouře v galaxii J1243+0100 studie neodhalila. Její závěry ale pomohou jiným týmům s modelováním raného vesmíru v simulacích, které napoví víc o tom, proč se vesmír poskládal do podoby, v jaké ho známe.