Když se řekne žralok, většina lidí si představí torpédovitého zabijáka s obří zubatou tlamou jako vystřiženého z legendárního bijáku Čelisti. Jenže na světě existuje mnoho různých druhů žraloků rozmanitého vzhledu. Pověst nelítostných zabijáků, která žraloky neprávem obklopuje, se podepsala na tom, že jejich počet v posledních desetiletích výrazně klesl a ekologové bijí na poplach. Bez ochrany hrozí tvorům, které představují mistrovské dílo evoluce, úplné vyhynutí. 

Jméno Charlese Watertona zná jen málo lidí. Přesto to byl právě on, kdo inspiroval Charlese Darwina k cestě do jižní Ameriky, kde slavný přírodovědec formuloval svou evoluční teorii. Waterton byl jedním z prvních, kdo založil přírodní rezervaci a díky tomu změnil pohled společnosti 19. století na ochranu fauny a flory. Park, který dostal jeho jméno, najdete v jihozápadním cípu kanadské Alberty.

Mumifikace  mrtvých je spojována především s egyptskou civilizací. Nové archeologické výzkumy odhalily, že totéž dělali i pravěcí obyvatelé Británie a to zhruba ve stejné době. Britové se tímto způsobem snažili zajistit, aby tělesné schránky jejich blízkých přežily celá desetiletí. 

Nejnovější archeologické výzkumy z oblasti Aljašky podporují teorii o tom, že některé druhy dinosaurů byly schopné přežívat i v mnohem chladnějším klimatu, než se vědci domnívali. Právě na Aljašce byl objeven nový druh Hadrosaura (kachnozubého dinosaura), který žil v tomto nehostinném a chladném podnebí před 69 milióny lety. 

V jedné z Ezopových bajek závodí zajíc s želvou, ale ta ho nakonec porazí, když si sebevědomý zajíc na chvíli zdřímne. Mohl by se podobný závod někdy odehrát v přírodě a je možné, aby želva porazila zajíce? Na tyto otázky se snaží odpovědět britští vědci. 

Archeologové objevili zvláštní kamenné nástroje v pralesích západní Afriky i na plážích v Thajsku. Pocházejí ze stejné doby jako egyptské pyramidy a náhodný pozorovatel by asi dlouho musel přemýšlet, k čemu tyto nástroje sloužily. Nevytvořila je totiž lidská ruka.