Manévrovatelnost i flexibilita - takovými kvalitami disponuje nový záchranářský robot z dílny izraelských vědců. Uplatnění by mohl najít při hledání lidí uvnitř poškozených budov, v tandemu s budoucím "mateřským" robotem by jim například mohl do stísněných prostor doručit i léky či zásoby.

Je to paradoxní, ale kosmické sondy 21. století stále používají poměrně archaické informační technologie. Například sonda New Horizons, která nám před třemi lety odhalily krásy Pluta, disponuje v zásadě počítačem vyvinutým na konci 80. let. Nejmodernější elektronika totiž není v očích konstruktérů sond dostatečně ověřená, a navíc je příliš citlivá. Změnit by to mohly materiálové povlaky, které mají krom sond šanci najít uplatnění například i ve fúzních reaktorech. Nyní s jedním podobným přišel i český tým.

Diamanty s nečistotami jsou obvykle považovány za méně cenné než ty čistější – ve světě kvantových počítačů je však situace opačná. Titěrné diamanty vytvořené z křemíku s cíleně vytvořenými defekty by naopak mohly stát na počátku cesty k levnějším kvantovým počítačům, a možná i kvantovému internetu. Na počátku července k tomu první kroky učinila studie z Princetonu.

Rozeznat skutečné zprávy od těch falešných je v dnešním světě stále složitější oříšek - a stále více lidí je přesvědčeno o tom, že na tom vlastně ani nezáleží. Má být však ještě hůře. Rostoucí výzkum na poli tzv. deepfake videí ilustruje, že brzy nebudeme moct důvěřovat ani video obsahu. Animace simulující projevy slavných osobností se totiž začínají nebezpečně blížit realitě.

Na první pohled ten snímek může působit jako fotka menší chalupy skrze noční vidění. "Nejmenší dům na světě" je ale ve skutečnosti výtvorem o velikosti pouhých 300x300 mikronů. Vytvořily jej roboti operující v oboru optických nanotechnologií. Jedná se o doposud nejlepší ilustraci pokroku v konstrukci titěrných objektů – v praxi tak bude metoda sloužit k poněkud praktičtějším účelům, než ke stavbě domků pro mikroby.

Těla všechny živých bytostí jsou fascinujícími biochemickými továrnami, které den za dnem mění kyslík a stravu na nejrůznější proteiny nezbytné pro správný chod organismu. Způsob, jímž se tak děje, je daný i tím, jak jsou jednotlivé buňky uspořádány do vyšších struktur nazývaných tkáně. Kdybychom tuto strukturu uměli libovolně měnit, mohli bychom možná přijít se zcela novými léky a principy fungování života samého. Výrazný krok k tomuto cílí nyní provedla studie, které se podařilo právě takové tkáně experimentálně vytvořit s pomocí laserového paprsku.