Dosavadní scénář evoluce lidského rodu počítal s tím, že se lidé moderního typu vyvinuli kdesi ve východní Africe zhruba před 200 tisíci lety. Po dalších 140 milénií osídlovali Černý kontinent, sváděli boje, konkurovali si a křížili se s příbuznými příslušníky rodu Homo, až nakonec vyrazili kolonizovat zbytek světa. Tolik se alespoň podařilo vyčíst antropologům ze zkamenělin, archeologických nálezů a genetických srovnání různých lidských etnik. 

Stále častěji končí debata umělých inteligencí výrazy, jimž lidé přestávají rozumět - nejnověji se tak stalo v pokusu dvou konverzujících botů společnosti Facebook. Může jít také o náhodu, odborníci se však přiklánějí k tomu, že jde spíše o projevy překvapivého a rostoucího chápání neuronových sítí lidské řeči. Mohlo by to strojům jak konečně dodat "duši" blízkou člověku, tak i změnit chápání lingvistiky. 

Soukromá společnost SpaceX se proslavila snahou recyklovat první stupně svých raket Falcon 9 pro další lety. Po jejím boku však možná brzy stane i jiná "recyklační" iniciativa - americká NASA totiž vypsala desetimilionovou studii, která má řešit, zda je možné vrchní stupně nosičů upravovat pro obytné využití jako kosmické stanice. Nejde přitom o nový nápad, při současné poptávce o maximalizaci využívání kosmonautiky se však konečně může setkat s pozitivní odezvou. 

Planeta Země zažila během své historie nejméně pět velkých hromadných vymírání. To poslední přitom nastalo, přinejmenším z geologického hlediska, docela nedávno – před pouhými 66 miliony let. Jeho nejvýraznějším průvodním jevem bylo vymření dinosaurů. Kompletně ale vymizeli také velcí mořští plazi, pterosauři a řada dalších skupin organismů. 

Od té doby, co astronomové dohlédnou k jiným hvězdám, mnohé z nich trápí nepřítomnost viditelného dvojčete naši nejbližší hvězdy, Slunce. Většina hvězd na obloze totiž existuje v páru – naše Slunce a menšina dalších hvězd však nebesy kráčejí osamocené. Podle nové studie tomu však tak vždy nebylo. Dokonce se zdá, že všechny hvězdy vznikají v páru a teprve postupně některé z nich o své kosmické dvojče přijdou.

Zřejmě největší výhodou plastů je jejich odolnost vůči počasí, teplotám i přirozené degradaci. Ovšem jednou z jejich největších nevýhod je bohužel totéž - příliš dlouhá degradace způsobuje hromadění plastového odpadu v přírodě i v oceánech a způsobuje problémy živočichům, které plasty pozřou. Jednou z možností, jak degradaci urychlit, je možnost nechat je sníst housenkami.