Na naší planetě se můžeme setkat s nejrozmanitějšími přírodními útvary. Většina těchto pozoruhodností – ať už mají základ v činnosti země, větru, vody, nebo živých organismů – má však jednoduché a většinou prozaické vysvětlení. Jen několik z nich pořád svému objasnění vzdoruje. Mezi tyto záhadné útvary můžeme zařadit i Namibijské vílí kruhy – několik jednotek až desítek centimetrů široké kruhy holé zeminy obklopené útlým pruhem zeleně, které se opakují na ploše stovek kilometrů čtverečních. 

Všichni živí obyvatelé naší planety sdílejí společného předka, který obýval horké vody dávné Země zhruba před čtyřmi miliardami let. Na nejhlubší úrovni potom můžeme dnešní pozemské organismy – jeho potomky – rozdělit do tří hlavních skupin. 

Schopnost echolokace neboli orientace v prostoru pomocí zvukových vln je bezpochyby jedním z vrcholů živočišné evoluce. Její nejrozvinutější formou se mohou chlubit kytovci a netopýři, s určitými základy se ale můžeme setkat také u některých ptáků, rejsků a dalších drobných savců. Člověk má v tomto ohledu smůlu. Ať už jitří toto "vidění pomocí sluchu" naši fantazii sebevíc, žádný z našich smyslů se mu ani neblíží.

Hmyz je druhově vůbec nejhojnější skupinou pozemských tvorů a co do tvarové a funkční bohatosti se mu mohou rovnat snad jen obratlovci. Mezi jeho zástupci nalezneme i reprezentanty různých exotických životních strategií. Vzácností nejsou jedovaté či nechutné druhy ani zástupci oplývající výstražným zbarvením, kamufláží nebo napodobující jiné, často nebezpečné, organismy. 

Čeští parazitologové objevili v lososech z Aljašky druh tasemnice, který se může přenášet i na člověka. Dosud věci tento druh parazita zaznamenali jen v tichomořském pobřeží Asie. Nákaza může hrozit v případě snědení nedostatečně tepelně upraveného masa. 

Říká se, že práce šlechtí. To je sice jistě pravda, jenže též se říká, že příliš všeho škodí. A s prací po čtyřicítce to platí dvojnásob, jak upozorňují vědci.