Ačkoliv se kosmonautika v posledních dvou letech znovu nadechla k pilotovaným misím mimo Zemi, jeden futuristický příslib je jí stále cizí – umělá gravitace. Ani rozměrný design Muskovy lodi BFS ani návrhy stanice NASA obíhající Měsíc s něčím tak přízemním, jako by byla simulovaná přitažlivost, prozatím nepočítají. Umělá gravitace v sobě totiž vzdor jednoduchému principu přináší celou řadu problémů. Nový koncept z dílny NASA se přesto zaměřil na to, jak přitažlivost astronautům dopřát pomocí něčeho, co nápadně připomíná horskou dráhu.

Ty nejjednodušší biologické otázky zároveň patří mezi nejtěžší. Jednou z nich je, proč se větší zvířata zdají pomalejší a nemotornější než zvířata menší. Na vině prokazatelně není pouze větší setrvačnost o mnoho hmotnějších těl. Už dříve vědci spočítali, že třeba sloni se pohybují až o 90 procent pomaleji, než bychom očekávali od závislostí platících u malých savců, jako jsou myši nebo rejsci. Do věci očividně vstupuje řada faktorů. Mezi ty nejvýznamnější ale bezpochyby patří rychlost přenosu nervových signálů, nebo ještě lépe, rychlost reflexů.