Lidé začali kakao pěstovat o 1500 let dříve a na jiném kontinentu

MAGAZÍN - Příroda autor: Jan Toman

Když dorazili Španělé do Ameriky, narazili na vyspělou Aztéckou říši. Kromě jiných zvláštností, mezi které můžeme zařadit geniální inženýrské schopnosti indiánských stavitelů nebo nadšení místních kněží pro lidské oběti, překvapily Evropany i dosud neznámé plodiny, které obyvatelé dnešního Mexika a střední Ameriky využívali. Mezi nejpozoruhodnější patří plody kakaovníku, které si záhy nalezly cestu i do Evropy a na pulty cukrářských mistrů. Nejnovější objevy ale ukazují, že kakaové boby lidé začali pěstovat úplně jinde a tisíce let dřív, než na ně v Mexiku narazili Evropané. "Kakaovým Eldorádem" je podle všeho horní tok Amazonky.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Kakaové boby hrály, stejně jako produkt, který dostaneme po jejich usušení a rozemletí – dobře známé kakao – v předkolumbovské Americe především kultovní roli. Aztéčtí kněží se samozřejmě necpali tabulkami čokolády. Čokoláda jako taková je až evropský vynález.

Původní obyvatelé Mexika z kakaa s přídavkem dalších rostlinných produktů připravovali zejména kaše, nálevy a nápoje. Kakaové boby se ale uplatňovaly také při placení různých závazků a potažmo jako platidlo. Díky tomu se v Mexiku a střední Americe už dávno před příchodem Evropanů nacházely celé kakaové plantáže a různé hospodářské linie kakaovníkových stromů indiáni transportovali i na velké vzdálenosti.

Domestikace o kousek jižněji

Pod vlivem prvních španělských dojmů převládla na celá staletí představa, že kakaovník pochází z Mexika či střední Ameriky. Zdály se tomu nasvědčovat také důkazy. I když necháme stranou starobylé s kakaovníkem související artefakty, kakao se prokazatelně používalo v Mexiku už před více než 3900 lety a jeho věhlas dosáhl dokonce až na území dnešních Spojených států.

Jak ale referuje rozsáhlý tým amerických a evropských vědců v časopisu Nature Ecology & Evolution, nejnovější archeologické a molekulárně-biologické doklady označují za centrum domestikace kakaovníku a jeho nejstaršího používání spíše severozápadní Amazonii.

Už když se podíváme na nejbližší žijící příbuzné kakaovníku pravého (Theobroma cacao), zjistíme, že většina z nich roste v horní Amazonii. Největší diverzity dosahuje kakaovník na území dnešního Ekvádoru, Peru a Nicarague. Můžeme zde narazit na celých 22 druhů rodu Theobroma a 17 druhů blízce příbuzného rodu Herrania.

Podle původní teorie nicméně mělo dojít k domestikaci – vyšlechtění hospodářské plodiny z divokého kakaovníku pravého (Theobroma cacao) a okrajově také kakaovníku peruánského (Theobroma bicolor) – v Mexiku. Tomu měl napomoci fakt, že zde byly rostliny odříznuté od svých jihoamerických příbuzných a mohly plně podléhat šlechtitelským rozmarům člověka.

Pokus-omyl a pak rozšíření

Podle moderních molekulárně-biologických studií však dosahují největší genetické diverzity oba hospodářsky využívané druhy rodu Theobroma v blízkosti horního toku Amazonky. Právě oblasti s největší genetickou diverzitou přitom bývají takřka bez výjimky místem, kdy byla zkoumaná plodina domestikována.

Dává to smysl. Na původním místě s plodinou lidé zpravidla experimentují, vyšlechtí celou řadu kultivarů a někdy je i prokříží s divokými příbuznými. Až ta hospodářská linie, která se ukáže jako nejlepší, potom bývá adoptována sousedními etniky a v důsledku toho se rozšíří na velké území.

Etnografické studie navíc naznačují, že jihoameričtí indiáni využívali plody kakaovníku k nejrůznějším účelům už dávno před Kolumbem. Měkká dužina jim sloužila jako potrava a zdroj pro kvašení alkoholických nápojů, semena jako potravina a kůra či listy k medicínským účelům.

S tím souhlasí i časté zpodobňování kakaových bobů na kamenných a keramických artefaktech. Skutečné stáří těchto artefaktů, stejně jako samotného využívání a pěstování kakaa v Jižní Americe však donedávna zůstávalo záhadou. Nešlo tudíž vyvrátit, že se kakao mohlo do Jižní Ameriky dostat až se zpožděním ze severu.

 

Silnou podporu pro jihoamerickou domestikaci kakaovníku však přinesl nejnovější archeologický výzkum předkolumbovského sídliště Santa Ana-La Florida v dnešním jihovýchodním Ekvádoru. Podle archeologů se původně jednalo o vesnici zahrnující asi 20 budov situovaných okolo náměstí.

V blízkosti bychom nalezli několik hrobek a celé sídliště mělo patrně kultovní význam. Díky tomu se na místě zachovala řada artefaktů – ceremoniálních i užitkových misek, nádob, lahví a hmoždířů, které nesou stopy po původním obsahu.

5500 let staré kakao

Chemická a mikroskopická analýza jejich obsahu ukázala, že v řadě případů obsahují organické zbytky. Vědci důkladně prozkoumali 28 vzorků z 19 různých artefaktů. Když porovnali nalezená škrobová zrna se zrny charakteristickými pro kakaovník, nezaměnitelná podobnost se ukázala hned na šesti artefaktech. Nejstarší z nich se přitom už dříve výzkumníkům podařilo s pomocí radiokarbonové metody datovat do období před zhruba 5450 až 5300 lety. Nalezený škrob z kakaovníku tak předčí nejstarší doklady o používání kakaa z Mexika o 1500 let.

Ještě přesvědčivější důkazy vydalo pátrání po theobrominu, alkaloidu obsaženém v plodech kakaovníku pravého ale nikoli divokých druzích rodů Theobroma a Herrania. Vědci shromáždili ke dvěma stovkám vzorků a analyzovali je fyzikálně-chemickými chromaograficko-spektrografickými metodami. Zhruba čtvrtina z nich prozradila přítomnost theobrominu. Z toho vyplývá, že původní obyvatelé Santa Ana-La Florida nevyužívali jen tak ledajaký divoký kakaovník, ale "náš" kakaovník pravý.

Tyto závěry finálně potvrdila molekulárně-biologická analýza přítomné DNA. Dvě desítky zkoumaných artefaktů obsahovaly stopy DNA rodů Theobroma či Herrania, celá řada z nich potom i DNA náležející specificky kakaovníku pravému.

Nalezená genetická informace kakaovníku pravého přitom nenáležela mezi jeho divoké linie ani linie dnes běžně pěstované v Jižní a střední Americe. Patrně ale náleží do příbuzenstva podobných linií, ze kterých byly vyšlechtěné nejstarší dnes používané středoamerické linie kakaovníku a které dodnes nalezneme divoce v horní Amazonii.

Sečteno a podtrženo, jihoameričtí indiáni byli pravděpodobně první, kdo pěstoval a šlechtil stromy kakaovníku. Z Jižní Ameriky se kakao rozšířilo do střední Ameriky a Mexika, kde postupně získalo mimořádně důležitou kultovní a společenskou roli. Takto výsadní postavení kakaovník v Jižní Americe nemá a neměl ho ani v šestnáctém století. Možná zde kakao od počátku představovalo spíše užitkovou surovinu. Vyloučit ale nemůžeme ani možnost, že v Jižní Americe kakao své postavení postupně ztratilo. Prvenství jihoamerickým indiánům v pěstování kakaovníku ale jen tak někdo nevezme.

Zdroj: Zarrillo S, Gaikwad N, Lanaud C, ... & Solorzano RL (2018): The use and domestication of Theobroma cacao during the mid-Holocene in the upper Amazon. Nature ecology & evolution, online.

Tagy: zemědělství archeologie dějiny a fakta věda a poznání kulinářství a gastronomie