Když prší, je to jako by se do jejího těla zapichovaly miliony jehliček. Každý lok sousto ji v krku pálí jako šlehání kopřiv, o koupání v bazénu si může nechat jenom zdát. Rachel Wawricková, jejíž příběh přináší britský server BBC, je jedním ze zhruba třicítky lidí na světě, kteří mají jednu z nejhorších možných alergií – na vodu.

Po padesátce mnohem snadnější podlehnout roztržitosti. Snadnější ztráta pozornosti ale nemusí být vůbec špatná, jak dokázali vědci z Torontské univerzity. Díky nepozornosti mozek vnímá i druhořadé informace, které mu tak pomáhají řešit problémy kreativněji. 

Co mají společného neurofyziologické reakce a Vánoce? V tak trochu žertovní studii to popsali vědci z Kodaňské univerzity. Závěry odborníků jsou nicméně podložené regulérním výzkumem. 

Studium lidské únavy se na první pohled může zdát poměrně nudným oborem. Ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, jak výrazným faktorem našich životů vlastně je vyčerpání. Aby toho nebylo málo, mentální a fyzický výkon člověka během dne pouze neklesá, ale spíše se proměňuje. 

Není žádným tajemstvím, že úspěchy a neúspěchy ovlivňují víc než jen naši náladu. I ty nejobyčejnější zážitky mají vliv na hladinu hormonů, například pohlavních, nebo adrenalinu, které se účastní složitých drah regulujících stres či imunitní odpověď organismu. Lidová moudrost, že vítězům se hojí rány nejrychleji, tak nemusí být daleko od pravdy.

Představte si, že se jednoho dne probudíte a uvědomíte si, že jste mrtví. Nesmysl? Ne, jedna z nejpodivnějších nemocí, která je tak vzácná, že se o ní téměř neví. Pacienti si při něm myslí, že jsou po smrti, nemají vnitřnosti, zahnívají nebo že rovnou neexistují.