Covidová pandemie zanechala stopy ve vývoji dětí, které během ní přišly na svět. Zjistili to irští vědci.

Několik studií už upozornilo na zaostávání dětí, poznamenaných uzavíráním škol, v němž Česko patřilo k „premiantům“. Irští vědci se tentokrát zaměřili na to, jak lockdowny ovlivnily vývoj dětí narozených v době pandemie.

Děti lockdownu

Experti Královské koleje chirurgů (Royal College of Surgeons) ve své studii publikované v Archives of Disease in Childhood zjistili, že tyto děti se v lecčems pomaleji vyvíjely. Během prvního roku života se u nich ve srovnání s dětmi narozenými před pandemií hůř rozvíjely komunikační schopnosti.

V jednom z měřených kritérií ale byly děti lockdownu o poznání úspěšnější – lépe se plazily.

Co za tím rozdílem vězí?

„Irské uzávěry byly velmi přísné. Během prvních šesti měsíců byly (námi zkoumané) rodiny v kontaktu průměrně s pouhými čtyřmi dalšími lidmi mimo rodinu a v době, kdy dosáhly věku 12 měsíců, se každé čtvrté dítě nesetkalo s jiným dítětem svého věku,“ říká v deníku The Guardian dětská neuroložka Susan Byrneová, která se na studii podílela.

Byrneová se spolupracovníky zkoumala 309 dětí narozených za pandemie – jejich rodiče na žádost vědců posoudili sérii schopností batolat od schopnosti lézt přes dovednost zvednout drobné předměty až po schopnost vyjádřit alespoň jedno slovo. Těmto kategoriím výzkumníci říkají vývojové milníky.

Vědci srovnali milníky dětí narozených na jaře 2020 s milníky dětí narozenými o rok dřív.

Mezi oběma skupinami se objevil měřitelný, nikoli propastný rozdíl v jazykových a komunikačních schopnostech.

V porovnání s předpandemickými dětmi bylo méně pravděpodobné, že děti lockdownu budou umět pronést slovo (zvládlo to 77 procent z nich proti 89 procentům dětí z roku 2019), ukazovat na lidi nebo předměty (84 % proti 93 %) nebo, že budou umět zamávat na rozloučenou (88 % proti 94,5 %).

Ztrátu doženou, věří výzkumníci

Výzkumníci vysvětlují rozdíl tím, že mnoho z lockdownových dětí bylo doma, zažilo méně společenské konverzace mezi dospělými a vidělo jen málo lidí odcházet, což znamená, že neměly ani komu říct ‚pápá‘. A pokud se děti jen zřídkakdy dostaly ven, nemohly ani vidět věci, které by je upoutaly a které by v nich probouzely touhu ukazovat prsty.

Více z dětí lockdownu se však dokázalo plazit (97,5 % proti 91 %). Patrně proto, že strávily víc času na zemi, než připoutány v autech a kočárcích. Dalo by se tak říct, že nedostatky v komunikačních schopnostech vyvážily vyšší obratností.

Výzkumníci jsou však optimističtí, mají za to, že dopady lockdownů nebudou nezvratné a děti ztráty ve svém vývoji doženou.

„Miminka jsou jsou od přírody houževnatá a zvídavá a je velmi pravděpodobné, že s obnovou společenského života a nárůstem společenských kontaktů se jejich sociální komunikační dovednosti zlepší,“ řekla Byrneová,

Irští výzkumníci se chtějí ujistit, že se jim to podaří. Proto budou další vývoj dětí sledovat.