Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) vydává pravidelné hodnotící zprávy o klimatu. Čerpá v nich ze studií srovnávajících klimatická data od průmyslové éry po konec poslední doby ledové. Ve svých závěrech pak opakovaně upozorňuje, že lidský vliv vede ke globálnímu oteplování a klimatickým změnám a brzy může být nezastavitelný.

Dívají se však experti na správná data?

Žijeme v ledové fázi

Mezinárodní tým výzkumníků na tuto otázku odpovídá záporně. V nové studii publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) tvrdí, že zmínění experti nesprávně srovnávají současné klima s historickými epizodami známými jako „skleníkové“ fáze. Autoři studie jsou přesvědčeni, že by místo toho bychom měli sledovat „ledové“ fáze. V takovém případě bychom podle nich dostali přesnější výsledky.

Spoluautor studie, geobiolog Terry Isson z Univerzity Waikato na Novém Zélandu v žurnálu Cosmos upozorňuje: „V současné epoše se nacházíme ve fázi ‚ledové‘. Existují ledovce a planeta má ledové čepičky. My ale obvykle srovnáváme dnešní stav s minulými ‚skleníkovými‘ obdobími, kdy Země neměla obrovské zásoby ledu.“

Závěr, který vychází z takového přístupu je ještě víc alarmující než zprávy IPCC. Rizika klimatické změny podle nové studie podceňujeme, mohou mít mnohem vážnější důsledky, například pokles hodnot kyslíku – zejména v mořích a oceánech.

Podle výzkumu může být globální oteplování během ledových fází planety rizikovější pro oceánský život než oteplování během fáze skleníkové. Ledové oteplování je totiž spojeno s táním velkého množství ledu, který je přidáván do oceánů. Následkem je nižší koncentrace kyslíku v oceánu, protože sladká voda narušuje přirozenou oceánskou cirkulaci.

Také proto oteplování během ledové fáze se v minulosti pojilo s častějším a rychlejším úbytkem oceánského kyslíku, a tak i s rychlejším vymíráním druhů než během skleníkové fáze.

Mrtvé zóny bez kyslíku

Autoři studie srovnávali dnešní éru s obdobím před 304 miliony let. Tehdy se během 300 tisíc let uvolnilo do atmosféry až 9000 gigatun uhlíku – patrně vlivem silných sopečných erupcí. A co je podstatné – také tehdy se Země nacházela v ledovém období.

„Bylo to jedno z nejrychlejších oteplování v historii Země,“ upozorňuje v Cosmosu  planetární vědkyně Isabel Montañezová z Kalifornské univerzity, která se podílela na studii.

Nárůst teploty tehdy zdvojnásobil množství CO2 v atmosféře z 350 částic na milion (ppm) na přibližně 700 ppm. (Současné hodnoty CO2 v atmosféře dosahují 417 ppm.)

Související analýza hornin z období před 304 miliony let, které je nazýváno Kasimov-Gzheliánské rozhraní, také naznačila hodnoty oceánského kyslíku. Z nich vědci odhadli, že přibližně 23 procent světových oceánů se proměnilo v mrtvé zóny s nedostatkem kyslíku. To odpovídá dobovým fosilním záznamům ukazujícím na masové vymírání v moři – a poté i na souši.

„Víme, že globální oteplování má vliv na hladinu kyslíku a na to, jak kyselé jsou naše oceány. To má pak také vliv na druh života, který naše oceány mohou udržet,“ zdůrazňuje geobiolog Isson.

Výsledky studie upozorňují, že klima ledovcové Země je citlivější na rychlé oteplování než klima skleníkové Země. Někdejší nárůst na 700 ppm CO2 nicméně probíhal během statisíců let, dnes přidáváme velké množství skleníkových plynů mnohem rychleji. A to je alarmující.