Každé lidské tělo obsahuje složité společenství bilionů mikroorganismů, které jsou důležité pro vaše zdraví – dokud jste naživu.

Tito mikrobiální společníci vám pomáhají trávit potravu, dodávají nezbytné vitamíny, chrání vás před infekcemi a plní mnoho dalších důležitých funkcí.

Je to oboustranně prospěšné soužití. Mikrobi, kteří jsou většinou soustředěni ve vašich střevech, s vámi žijí v symbióze (rovnováze). Poskytujete jim stabilní, teplé prostředí se stálým přísunem potravy.

Co se však s těmito symbiotickými spojenci, součástí vašeho organismu, stane po vaší smrti? Možná předpokládáte, že bez vás nepřežijí a uhynou, jakmile se tělo rozpadne.

Je to ale jinak, upozorňuje ve studii publikované v časopise Microbiology Ecology trojice mikrobiologů z Univerzity v Tennessee, která se zabývala výzkumem našeho „mikrobiálního dědictví“.

Vaši mikrobi nejenže žijí i po vaší smrti a hrají důležitou roli při recyklaci těla, ale mnozí z nich nehynou, ani když se dostanou mimo tělo.

Mikrobi vaši smrt zvládnou

Když zemřete, vaše srdce přestane rozvádět krev, která roznášela kyslík po celém těle. Buňky zbavené kyslíku se začnou samy rozkládat.

„Látky z tohoto rozkladu se stávají potravou pro vaše bakterie, které se obracejí k novému zdroji výživy a tráví vás zevnitř. Říkáme tomu jednoduše hniloba,“ vysvětluje DeBruynová.

Bez kyslíku uvnitř těla získávají vaši mikrobi energii z kvašení, na kterém se podílejí. Při něm vznikají zapáchající plyny, které jsou charakteristické pro rozklad.

„Díky využití uhlíku a živin ve vašem těle mikrobi přežijí v drsnějším prostředí a mohou si dokonce najít nové tělo,“ píše DeBruynová a vysvětluje: „Z evolučního hlediska dává smysl, že si mikrobi vyvinuli způsoby, jak se přizpůsobit umírajícímu tělu.“

Přežijí a hledají nového hostitele

Pokud nepodstoupíte kremaci a jste pohřbeni do země, vaši mikrobi se s vámi dostávají do zcela nového prostředí. Setkávají se v něm s cizím mikrobiálním společenstvím v půdě.

„Vaši mikrobi jsou přizpůsobeni stabilnímu, teplému prostředí uvnitř těla, kde dostávají stálý přísun potravy. Půda je pro ně drsným místem pro život. Je to proměnlivé prostředí s velkými výkyvy teploty, vlhkosti a živin,“ popisuje DeBruynová zásadní změnu ve vývoji těchto drobných organismů a upozorňuje:

„Je snadné domnívat se, že mikrobi odumřou, jakmile se dostanou mimo tělo. Předchozí studie mého výzkumného týmu však ukázaly, že mikrobi spojení s hostitelem jsou přítomní v půdě pod rozkládajícím se tělem, na povrchu půdy a v hrobech ještě měsíce nebo dokonce roky poté, co se měkké tkáně těla rozložily.“

To vyvolalo otázku, zda jsou tito mikrobi stále živí a aktivní, nebo zda se nacházejí v klidovém stavu a čekají na dalšího hostitele. Odpověď na ni hledali DeBruynová a spol. v nejnovější studii.

Zjistili v ní, že vaši mikrobi přežívají v půdě a spolupracují s tamními půdními mikroorganismy na rozložení vašeho těla.

Vědci ve studii pozorovali, že mikrobi z hostitele zlepšili koloběh dusíku – základního prvku pro život, jehož většina je na Zemi vázána jako atmosférický plyn, který organismy nemohou využít.

Tito mikrobi se podíleli na jeho recyklačním procesu přeměnou velkých molekul obsahujících dusík, jako jsou bílkoviny a nukleové kyseliny, na amonium. Mikroorganismy v půdě pak amonium přeměňovali na dusičnany.

Život skončí, život začíná

Recyklace živin z neživé organické hmoty je vlastní všem ekosystémům. V těch suchozemských podporuje rozklad uhynulých živočichů biologickou rozmanitost a je důležitým článkem potravních řetězců.

Živočichové během svého života hromadí živiny a uhlík z velkých oblastí krajiny a po smrti je ukládají na malém místě. Jeden uhynulý tvor tak může podpořit celou potravní síť mikrobů, půdní fauny a členovců, kteří se živí mršinami.

„Mikrobi přeměňují zásoby organických molekul bohatých na živiny z našich těl na menší, biologicky dostupnější formy, které mohou další organismy využít k podpoře nového života,“ píše v The Conversation DeBruynová a upozorňuje:

„Není neobvyklé vidět, jak v blízkosti rozkládajícího se živočicha rozkvétají rostliny, což je viditelný důkaz, že živiny z těl jsou recyklovány zpět do ekosystému.“

„Fakt, že naši mikrobi hrají v tomto koloběhu důležitou roli, je jedním z důkazů, že vlastně můžeme žít i po smrti,“ uzavírá svůj článek profesorka DeBruynová.