Elon Musk připomněl vizi marťanské kolonie. Jeho konkurent den před tím zkrachoval

- Vesmír autor: Ladislav Loukota

Před pěti lety byla miláčkem médií – nyní však vyhlásila bankrot. Řeč je o společnosti Mars One, která od roku 2012 (více se proslavila o dva roky později) slibovala nabídnout vybraným lidem jednosměrnou letenku na Mars. Ačkoliv takový konec prakticky všichni odborníci považovali za nevyhnutelný nejpozději v roce 2015, událost opět připomíná, že i Elon Musk má podobnou vizi. "Shodou náhod" ji opět připomněl den po oznámení konce Mars One.

Umělecká představa kolonizace Marsu

Umělecká představa kolonizace Marsu,zdroj: Profimedia.cz

Mars One vznikla jako holandská organizace v roce 2011 (veřejně 2012) s jediným cílem: dostat člověka na Rudou planetu co nejdříve, a permanentně. Zakladatel společnosti Bas Lansdorp chtěl původně vyslat robotickou misi k roku 2020, brzy na to první moduly pro posádku. Ideou bylo přistávat na Marsu člověk po člověku – a už tu zůstat. Ideálně mělo na vznik permanentní kolonie mělo dojít v roce 2023, tedy zhruba deset let po odhalení společnosti.

Jednosměrné letenky by dílem zaplatili investoři, dílem by se ale náklady pokryly i vysíláním jakési permanentní "reality show" z kolonie. Navzdory sebevražedné premise takové mise byla o jednosměrné letenky nemalá poptávka. V prvním kole se přihlásilo 200 tisíc (!) zájemců, nakonec se podařilo vybrat na 40 kandidátů, kteří by nejspíše skutečně byli schopní snášet těžké podmínky a měli vůli skutečně odletět.

Nebylo jim to však dopřáno. Ačkoliv Mars One vybral od sponzorů desítky milionů dolarů, základní cíl – vybrat 200 milionů na úvodní robotickou misi – nebyl nikdy dosažen. Odborníci již od počátku upozorňovali, že cíle Mars One jsou extrémně ambiciózní a přehnané. Traduje se, že i teoretický fyzik Gerard 't Hooft, který sloužil jako ambasador Mars One, v reálu zastával názor, že za všechny časové i rozpočtové odhady Mars One by bylo třeba dopsat nulu navíc.

Ničemu nepomohla ani skutečnost, že Mars One byla vlastně spíše jakási reklamní agentura než aeronautická společnost. Mars One nikdy nevyvíjela vlastní loď ani nosnou raketu a vždy předpokládala, že by k misi využívala prostředky někoho jiného. Ačkoliv třeba raketa Falcon Heavy nebo modul Crew Dragon můžu teoreticky misi k Marsu ustát (v případě druhého prostředku zjevně pouze v tandemu s nějakým modulem navíc), SpaceX sama cíl Mars One nikdy aktivně nepodpořila.

Na 15. ledna 2019 tak společnost vyhlásila bankrot – informace se stala veřejná teprve před pár dny. Zanikl tím jeden sen o pokoření Rudé planety, o to více však roste význam snu "konkurenčního".

Znovu a lépe

Elon Musk se nikdy netajil tím, že by rád na Marsu postavil nezávislou kolonii. Jeho vize dostala jasnějších obrysů v září 2016, kdy došlo na představení jeho meganosiče ITS (později BFR, dnes Super Heavy Starship). Odhlédneme-li od vývoje Starship samotné, na první pohled se Muskova vize kolonizace od Mars One příliš neliší. Naopak je ještě daleko velikášštější.

Musk počítá s tím, že k Rudé planetě by po prvních úvodních limitovaných misích létaly najednou celé flotily Starshipů - 20 až 50 lodí na jediný let, každá s až 100 kolonisty na palubě. Co více, namísto slávy by účastníky kolonie čekala nutnost si vše zaplatit sám - letenku by si totiž museli koupit ze svého. Původní vize mluvila o tom, že by jedna letenka měla vyjít na cca 500 tisíc dolarů (tedy zhruba 10 milionů korun). To není málo, ale pohybuje se to v rozmezí toho, co si lze v průběhu života v lepším postavení našetřit.

Nejnověji Musk koncept zaktualizoval jenom den po oznámení osudu Mars One. Novým cílem je prý dostat náklady na misi tak nízko, že se letenka na osobu sníží na 100 tisíc dolarů (cca 2 miliony korun). Ačkoliv se od původní vize z roku 2016 nosnost Muskovy meziplanetární lodi snížila (původně měl ITS mít až 550 tun, dnes má Starship kolem 100 tun), objevilo se několik vynálezů, které by mu mohly jít na ruku.

Například americkou NASA vyvíjený jaderný reaktor Kilopower a jeho nástupce Megapower by výrazně mohly pomoct s pokrytím potřeb kolonie. Výhledově by se mohlo také uvnitř NASA podařit vyvinout jakousi pseudohibernaci ve formě vnuceného torpidního stavu. V zásadě zimního spánku. To by mohlo cenu letenky ještě snížit.

Vize malé kolonie pro 100 lidí

Také v případě SpaceX je vize permanentní marťanské kolonie stále značně fantaskní. Oproti Mars One má však Musk celou řadu výhod. Již v roce 2016 učinil své oznámení nikoliv z pozice nové holandské společnosti, ale jako člověk, kterému se podařilo znovuzažehnout éru vícenásobně použitelných raket. První stupeň Falcon 9 úspěšně přistál na konci roku 2015 na pevnině, v polovině roku 2016 pak i na mořské plošině. Vzhledem k tomu, že se stále více potvrzuje, že tím skutečně zažehl revoluci minimálně v letech na oběžnou dráhu, jeho vize letů na Mars má poněkud větší váhu.

Pokud něco, Mars One ukázal, že o dobývaní nových horizontů je i dnes velký zájem. Jeho epitaf bychom však neměli vnímat jako definitivní konec bláhového nápadu z hlavy Base Lansdorpa, ale naopak jako přirozený výběr mezi kosmickými vizionáři. Existuje totiž solidní šance, že původní vize Mars One bude skutečně kolem roku 2023 naplněna a člověk skutečně poletí k Marsu. Nebude však na sobě mít logo Mars One, nýbrž SpaceX.

Tagy: Mars mise na Mars Vesmír SpaceX věda a technika věda a poznání