Experti vytvořili přibližnou podobu ženy, která je nejstarším moderním člověkem, jehož genom byl sekvenován, což znamená že vědci dokázali přečíst její DNA.  

Ženu pojmenovali Zlatý kůň – podle stejnojmenného návrší, pod kterým se nachází nejdelší jeskynní systém v Čechách, Koněpruské jeskyně.

Její rozpůlenou lebku, která je nyní uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze, nalezli archeologové v roce 1950. Původně předpokládali, že pochází ze dvou jedinců. Teprve sekvenování genomu provedené o desítky let později odhalilo, že lebka patřila jedinému člověku – ženě, která žila před 45 000 lety.

Z další analýzy DNA vyplynulo, že žena byla součástí populace raných moderních lidí, kteří se pářili s neandertálci. Její genom obsahuje zhruba tři procenta neandertálských genů.

Genetické znalosti o této ženě teď doplnili experti o pohled na její podobu. Výsledek svého úsilí publikovali ve vědecké databázi Ortogonline.

Mravenčí práce

Práce vedl Cícero Moraes, který v oboru rekonstrukcí měkkých tkání patří ke světové špičce.

Tento Brazilec se už dříve podílel na rekonstrukci tváře zavražděné světice, kněžny Ludmily. Díky němu jsme také mohli pohlédnout do tváří Přemyslovců Vratislava a Spytihněva i svaté Zdislavy z Lemberka nebo české královny Judity Durynské.

K vytvoření podoby ženy z doby kamenné použil jeho tým, ve kterém byl také Čech Jiří Šindelář, údaje získané z několika skenů lebky. Kusy lebky přitom chyběly, včetně velké části levé strany obličeje.

„Lebku té ženy ohlodalo nějaké zvíře. Mohl to být vlk, nebo hyena,“ cituje Moraese magazín Live Science.

K nahrazení chybějících částí Moraes a jeho tým využili statistické údaje, které v roce 2018 shromáždili vědci provádějící rekonstrukci lebky. Potom Moraes na lebce identifikoval jednotlivé antropologické body (landmarky).

Trojrozměrná rekonstrukce lebky. | zdroj: kredit-Cícero Moraes

Pro tato pevně daná místa na obličeji existují v databázi tloušťky měkkých tkání různých typů lidí, anebo anebo se dá tento parametr v určitém bodě pro konkrétního jedince spočítat.

Moraes k výpočtu používá vlastní program OrtogOnBlender, který sám sestavil a vylepšuje. V něm parametry měkkých tkání dopočítal a vymodeloval obličej – líce, obočí, bradu...

Forenzní aproximace obličeje. | zdroj: kredit-Cícero Moraes

Výsledkem mravenčí práce je působivá rekonstrukce dívky z doby lovců mamutů.

Ve stupních šedi i v barvě

„Nejvíce nás zaujala robustnost struktury (obličeje), zejména dolní čelisti. Když (archeologové) části lebky našli, první odborníci, kteří ji analyzovali, předpokládali, že patří dvěma mužům. Je snadné pochopit proč,“ říká Moraes.

Silná čelist nebyla jediným rysem, který výzkumníky zaujal. Zjistili také, že mozková dutina je výrazně větší, než bývá obvyklé u moderních lidí.  Sám Moraes to přičítá příbuznosti Zlatého koně s neandertálci. Na ni ukazuje i velká spodní čelist.

Černobílá verze přibližné podoby obličeje Zlatého koně. | zdroj: kredit-Cícero Moraes

... a barevná aproximace obličeje s vlasy. | zdroj: kredit-Cícero Moraes

„Nejdřív jsme vytvořili objektivnější vědecké snímky ve stupních šedi, se zavřenýma očima a bez vlasů. Teprve poté jsme sestavili ‚spekulativní verzi‘ s pigmentovanou kůží, otevřenýma očima a s vlasy,“ líčí Moraes.

Cílem druhého typů obrázků, ve kterých autoři museli formulovat hypotézu o barvě pleti, vlasů i očí, je podle brazilského experta „poskytnout srozumitelnější tvář pro širokou populaci“.

Výsledkem je obraz ženy s tmavými kudrnatými vlasy a hnědýma očima.