Astrofotograf pořídil ohromující snímek obrovské stěny plazmatu, která padá vysokou rychlostí k povrchu Slunce poté, co vytryskla poblíž jeho jižního pólu. Se svým úlovkem se pochlubil na instagramovém účtu. 

Fascinující úkaz zachytil Eduardo Schaberger Poupeau z argentinského města Rafaely 9. března pomocí speciálního kamerového vybavení.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eduardo Schaberger Poupeau (@eduardoschaberger)

„Měl jsem tu čest pozorovat a fotografovat tuto velkolepou plazmovou stěnu. Vystoupala asi 100 000 kilometrů nad sluneční povrch. Na obrazovce mého počítače to vypadalo, jako by po stěně stékaly stovky vláken plazmatu. Byla to ohromující podívaná, úplně jsem oněměl,“ vylíčil své pocity na webu Spaceweather (Plasma Falls).

Výška popsaného „vodopádu“, který je nazýván polární koruna protuberancí, se vyrovná osmi Zemím nakládaným na sebe. Tvoří ho chladné plazma, které je vyvrhováno ze slunečního povrchu magnetickými poli.

Divoký solární svět, který zatím nechápeme...

Protuberance vybíhající z povrchu Slunce často mají podobu smyček. Tentokrát jsou ale rovné, jako proudy vody padající z velké výšky.

Vesmírná agentura NASA na svém webu v sekci Science píše, že protuberance se vyskytují v blízkosti magnetických pólů naší hvězdy v zeměpisných šířkách mezi 60 a 70 stupni severní a jižní šířky.

Magnetická pole v těchto oblastech jsou silná, proto se výtrysky často vracejí ke Slunci.

Plazma ve „vodopádu“, který vyfotil Poupeau, ve skutečnosti není ve volném pádu, protože se pohybuje v silném magnetickém poli. Řítí se rychlostí až 36 000 kilometrů za hodinu. NASA na svém webu píše, že to je mnohem rychleji, než by měla magnetická pole na základě výpočtů odborníků umožnit.

Astrofyzici pro tuto rychlost dosud nenalezli vysvětlení.

Vědci přitom sluneční protuberance intenzivně studují, protože je provázejí výrony koronální hmoty nebo masivní zmagnetizované plazmové oblaky, které se mohou odtrhnout od Slunce a doletět až k Zemi, kde jsou schopny vyvolat geomagnetické bouře.

Během tohoto jevu nastávají poruchy při šíření elektromagnetických vln od ionosféry, což může narušit komunikaci se satelity na oběžné dráze Země, případně způsobit nepřesnou lokalizaci cílů globálního družicového polohového systému.

..., ale rádi bychom ho jednou pochopili

Oblaka plazmatu vybíhající ze Slunce jsou také zajímavá pro jaderné fyziky. Magnetické pole Slunce je zběhlé v jejich zadržování, při kterém vznikají plazmové smyčky. Znalost této „solární technologie“ může fyzikům poskytnout poznatky, které jim pomohou při konstrukci fúzních reaktorů a vyladění jejich režimu.

Nyní jsou tyto jevy na Slunci intenzivní a každodenní, protože naše hvězda míří k vrcholu svého jedenáctiletého cyklu – ke slunečnímu maximu. Snímek, který pořídil Eduardo Schaberger Poupeau, je však jedinečný.