Naše civilizace balancuje na hraně zkázy.

Hodiny soudného dne (také posledního soudu), které symbolicky ukazují odpočet k možné globální katastrofě, letos zůstávají nastaveny nejblíže k půlnoci, tedy ke globální katastrofě, ve své historii. Posunula je tam loni válka mezi Ruskem a Ukrajinou a zvýšené riziko jaderného konfliktu.

Své rozhodnutí ponechat hodiny v alarmující blízkosti půlnoci v úterý oznámila skupina Bulletin of the Atomic Scientists, složená z odborníků na fyziku, ekologů a patnácti nositelů Nobelových cen, která hodiny nastavuje. Vysvětluje to zejména přetrvávající hrozbou jaderného konfliktu. V ten se může zvrátit válka na Ukrajině.

K tomu vědci upozorňují na možné rozšíření konfliktu v Izraeli a Gaze i na neschopnost lidstva podniknout účinná opatření proti klimatické změně.

‚Je to neudržitelné‘

„Devadesát sekund do půlnoci je dlouhodobě neudržitelný čas,“ upozornila při představení nového nastavení hodin Rachel Bronsonová, prezidentka a výkonná ředitelka Bulletin of the Atomic Scientists.

Bulletin, založený v roce 1945 Albertem Einsteinem a dalšími vědci, kteří se podíleli na vývoji prvních atomových zbraní, se pokouší informovat lidi o nebezpečích, která mohou zničit civilizaci.

Loni skupina sdělila, že další existence lidstva je ohrožena víc než kdykoli v minulosti v důsledku invaze na Ukrajinu a „chabě zastíraných hrozeb Ruska, že použije jaderné zbraně“.

Letos skupina mimo jiné upozornila na rostoucí sofistikovanost technologií genetického inženýrství a dramatický rozvoj generativní umělé inteligence, která by mohla zesílit dezinformace a narušit globální informační prostředí.

„Množství dezinformací o jaderných, klimatických a pandemických hrozbách značně ztěžuje jejich odvrácení, protože působí proti politické dohodě, která je pro to nezbytná,“ vysvětlil Herbert Lin, vědecký pracovník Centra pro mezinárodní bezpečnost a spolupráci na Stanfordské univerzitě, jeden ze členů Bulletinu.

„Loni jsme zaznamenali určitý obrat, od rané fáze jaderné diplomacie mezi Spojenými státy a Čínou až po rekordní investice do obnovitelných zdrojů a vznikající národní a mezinárodní rámce kolem technologií, ale žádné z těchto snah nepostupuje dostatečně rychle kupředu,“ prohlásila při představení pozice hodinových ručiček  Bronsonová. Zdůraznila však, že přes alarmujících 90 sekund do půlnoci je stále důvod k naději. „Bulletin si udržuje naději, když vidí, že iniciativu přebírá mladá generace,“ řekla.

Hůř než po odpálení vodíkové bomby

Hodiny byly roce 1947 původně nastaveny na sedm minut před půlnocí. Potom je experti posouvali dopředu nebo dozadu podle toho, jak se měnila pravděpodobnost globálního jaderného konfliktu.

Jak se měnil čas na hodinách soudného dne. | zdroj: Wikipedia/Volné dílo

Později byla k hrozbě jaderné války, rozhodující o času na hodinách soudného dne, přidána další kritéria. Mezi ně patří zejména nebezpečí globální ekologické katastrofy či biologické a technologické hrozby.

Na počátku devadesátých let minulého století, v éře optimismu na konci studené války, se hodiny posunuly nejdál od nebezpečí. Byly nastaveny na 17 minut do půlnoci.

V době studené války se nejvíc přiblížily k půlnoci v roce 1953 po prvních odpáleních vodíkových bomb Spojenými státy a Sovětským svazem. Tehdy ukazovaly čas 23:58.

Dnes jsou hodinové ručičky ještě o 30 sekund blíž k půlnoci, tedy ke zkáze.

Pokud jim máme věřit, Země se stala nebezpečným místem pro život.

Zkáza může nastat z hodiny na hodinu

Obavy ze zkázy lidstva, které přivedly vědce k projektu hodin soudného dne, jsou spojeny s prvními výbuchy atomových bomb. Tehdy začalo lidstvo trávit čas s kolektivním strachem, že zkáza může přijít z hodiny na hodinu.

Paleontolog Nick Longrich z bostonského Future of Life Institute v časopise CNET upozornil, že vyhynutí lidstva by vlastně nebylo až tak mimořádné. Vždyť 99,9 procenta všech druhů, které kdy žily na Zemi, už patří mezi vyhynulé. A není pro ně návratu. Jakmile nějaký druh vyhyne, zmizí napořád.

Znamená to tedy, že pravděpodobnost našeho vyhynutí je 99,9 procenta? Nikoli, upozornil Longrich. „Náš druh je extrémně zvláštní. Je velmi rozšířený a velmi přizpůsobivý. Může přizpůsobit stravu způsobem, který jiné druhy nedokážou. A může měnit své chování,“ připomněl vědec.