Vědci v nové studii zjistili, že riziko úmrtí v důsledku horka bylo v Praze v uplynulém desetiletí (2010 až 2019) téměř dvakrát vyšší než ve třech předchozích dekádách.

Výsledky analýzy expertů z Ústavu fyziky atmosféry české Akademie věd a Fakulty životního prostředí Zemědělské univerzity v Praze uveřejnil odborný časopis Urban Climate.

Čísla, která varují

Vlny horka patří mezi nejrizikovější atmosférické jevy v Evropě z hlediska počtu zemřelých. V nově publikované studii vědci porovnávali průměrné denní teploty naměřené na stanici Praha-Ruzyně v teplém půlroce (květen–září) v jednotlivých dekádách od 80. let minulého století (1982–1989) do prvního desetiletí tohoto století (2010–2019) a jejich dopad na úmrtnost v Praze.

„Četnost a intenzita vln horka v minulé dekádě byla bezpříkladná,“ cituje web Akademie věd Aleše Urbana, vedoucího vědeckého týmu. „Zatímco průměrná letní teplota v 80. letech dosahovala 15,3 stupně Celsia, v letech 2010 až 2019 to bylo 16,9 stupně a výrazně přibylo také dnů s průměrnou denní teplotou vyšší než 20 stupňů,“ upozorňuje vědec.

Přehled horkých dnů v Praze. | zdroj: kredit-Urban Climate

Vliv horka na úmrtnost se přitom jasně projevil: zatímco průměrný počet úmrtí spojených s horkem v prvních třech dekádách byl 50 úmrtí za rok, v poslední dekádě dosáhl čísla 90. 

„V relativních počtech to představuje nárůst podílu úmrtí v souvislosti s horkem z jednoho procenta na téměř dvě procenta všech úmrtí ve sledovaném období,“ zdůrazňuje Urban.

Rekordní počet úmrtí souvisejících s horkem byl zaznamenán v roce 2015.Tehdy v Praze dosáhl více než 250 zemřelých, což bylo více než pět procent všech úmrtí mezi květnem a září.

Na tuto statistiku mají podstatný vliv tropické noci, kdy teplota neklesá pod 20 stupňů. Kombinace horkého dne a horké noci, kdy město nevychladne, představuje značnou zátěž pro lidský organismus.

Jasný nárůst dopadu vln horka na úmrtnost naznačuje podle závěrů studie nutnost adaptace měst na teplejší podnebí. 

„Pro období extrémně vysokých teplot by měl být nastaven systém včasného varování pro obyvatele, který koordinuje jednotlivé složky integrovaného záchranného systému podobně jako při výskytu povodní. V zemích jižní a západní Evropy, kde byly podobné systémy spuštěny po horkém létě 2003, vidíme, že to funguje,“ říká Aleš Urban.