Jeskyně v Jižní Africe byly obývány kmeny lovců po desítky tisíc let. Lovci po sobě zanechali celé vrstvy kamenných a kostěných nástrojů, které se v jeskynních podmínkách dochovaly až dodnes, aby vydaly svědectví o tom, jak naši předci lovili.

V jihoafrické jeskyni Sibudu bylo objeveno několik malých kamenných hrotů a množství úlomků stejných typů hrotů z vrstvy staré 77 tisíc let (střední doba kamenná). Tyto hroty jsou unikátní hned dvakrát. Jde o vůbec nejstarší nález nástrojů s oboustranně opracovanými, pilovitými čepelemi. Čepele byly opracovány odštěpováním drobných kousků kamene z obou stran čepele.

Dále jsou hroty výjimečné tím, že svým tvarem nápadně připomínají hroty šípů. Pokud by se podařilo potvrdit, že šlo o hroty šípů, pak by šlo o nejstarší doklad používání šípů na jihu afrického kontinentu.

Jako lovci mamutů

Skutečnost, že nalezené hroty byly používány k lovu nebo zpracování kořisti, je doložena nálezem zaschlých zbytků krve a zvířecích tkání na špičkách hrotů. O upevnění hrotů k nějakému typu násady zase svědčí zbytky pryskyřice na bázi hrotů. Aby vědci ověřili, zda jde opravdu o šípy, zahráli si na lovce mamutů.

Společně s hroty byly v jeskyni Sibudu nalezeny i úlomky kostěných nástrojů vykazující stopy po opakovaných nárazech do kamene. Vědci si vyrobili vlastní sadu kostěných nástrojů a s nimi pak opracovali kusy kamene do podoby hrotů šípů.

Napodobeniny pak připojili pryskyřicí k dříkům šípů a stříleli s nimi pomocí jednoduchého luku na terč představující velkého býložravce. Býložravcem byl v tomto případě pytel balistického gelu obalený zvířecí kůží a naplněný zvířecími kostmi. Při experimentu nebylo zraněno žádné zvíře.

Po střeleckém cvičení čekal vědce mnohem těžší úkol. Napodobeniny i originály byly detailně zkoumány. Vědce zajímalo, jestli budou mikroskopické stopy po opracování kamene a zlomy po srážkách hrotů s kostmi cíle stejné u kopií i originálních hrotů. To se potvrdilo a vědcům se tak podařilo napodobit způsob výroby pravěkých nástrojů i to, jak byly používány.

Jak se lovilo v době kamenné

Krom šípů mohlo jít i o velmi lehké oštěpy, které by musely pro efektivní lov být vrhány vrhačem oštěpů. Maximální velikost násady nástroje, dříku šípu nebo ratiště oštěpu je dána malou velikostí báze hrotu. Báze hrotů jsou široké jen 15 mm. Násada musí být pro efektivní využití k lovu maximálně stejně široká jako báze hrotu. Jinak by se do kořisti zabodl jen hrot a ne celý šíp.   

Experimenální střelba z luku | zdroj: PLOS ONE

K čemu ale sloužily pilovité zářezy na čepelích hrotů? Pilovité hroty se objevují v různých historických etapách u různých loveckých skupin, vždy ale jen izolovaně.

Existuje vícero vysvětlení. Pro jihoafrické šípy se zdají jako nejvíce pravděpodobná dvě vysvětlení. Oboustranné opracování čepelí hrotů šípů zvyšuje pevnost hrotů, což je u křehkých kamenných hrotů žádoucí vylepšení. Zároveň to ale snižuje jejich ostrost. Je možné, že pilovité zářezy měly hrotům nahradit část ztracené ostrosti. Druhé vysvětlení předpokládá, že pilovité zářezy měly usnadňovat nanášení jedů.

V jeskyni Sibudu byly nalezeny jedinečné hroty vyrobené kombinací oboustranného opracování kamenné čepele a výroby pilovitých zářezů pomocí kostěných nástrojů. Tento typ výroby nástrojů nebyl dosud z období střední doby kamenné popsán. Také jde z oblasti Jižní Afriky o první doklad o používání šípů z doby před 80 tisíci lety.

Z podobné doby pochází nálezy šípů a oštěpů i ze Severní Afriky, Blízkého východu, starší nálezy pochází z Evropy. Navíc se experimentálně podařilo potvrdit postup výroby pomocí kostěných nástrojů. Způsob, jakým vědci postupovali, patří mezi běžné postupy experimentální archeologie. Je vidět, že když chceme něco pochopit, není nad to si to vyzkoušet.