Jak žili neandrtálci? Odpověď skrývá jejich zubní kámen

- Člověk autor: Jan Toman

Neandrtálci jsou vděčným objektem výzkumu. Neexistuje snad nikdo, koho by nevzrušovala představa, že ještě před pár tisíci let chodili po zemském povrchu zástupci odlišného lidského druhu. Ke klasickým otázkám, jak asi neandrtálci vypadali a jak se chovali, přibývají další. Proč jsme přežili my, a ne naši „bratranci“? Křížili se s neandrtálci naši předkové? A pokud ano, kolik genů jsme po nich zdědili?

Zuby neadrtálce (ilustrační foto)

Zuby neadrtálce (ilustrační foto),zdroj: Archiv

Mnohé z těchto otázek byly v poslední době když ne zodpovězené, tak alespoň značně upřesněné. Čím dál jasněji se rýsuje obraz rané lidské evoluce jako „pěkně divokého večírku“, při kterém se různé lidské linie rozdělovaly, přizpůsobovaly novým podmínkám a po nějaké době vymíraly nebo zpětně splývaly. Otázka chování neandrtálců, jejich zvyků a odlišností těchto faktorů od moderních lidí nicméně zůstává tak trochu ve stínu moderních molekulárně-biologických metod výzkumu lidské evoluce.

Jako blesk z čistého nebe proto působí studie, kterou uveřejnil mezinárodní tým vědců v posledním čísle prestižního vědeckého žurnálu Nature. Až neuvěřitelné detaily o stravě neandrtálců, jejich nemocích a některých prvcích jejich chování se jim totiž podařilo odečíst z opravdu neobvyklého zdroje – plaku, respektive zubního kamene, na jejich zkamenělých zubech.

S nasazením moderních molekulárně-biologických metod, které umožnily nalézt a identifikovat zbytky DNA zachycené v zubním plaku, se výzkumníkům podařilo načrtnout pravděpodobné složení stravy neandrtálců z různých období a míst rozprostřených po celé Evropě.

Vegetariáni ze Španělska

Dřívější archeologické nálezy z poslední doby ledové, která se vyznačovala velkými plochami otevřené krajiny, naznačovaly, že neandrtálci byli masožravci a živili se hlavně lovem sobů, mamutů a srstnatých nosorožců. Kosterní pozůstatky neandrtálců z oblastí s jiným rázem krajiny však tento závěr trochu zpochybňují. Podle nich se neandrtálci živili tím, co bylo momentálně k mání, a to včetně rostlin.

Výzkumníci v rámci nejnovější studie nejprve prozkoumali DNA ze zubního plaku pěti různých neandrtálců, po dvou z jeskyní El Sidrón ve Španělsku a Spy v Belgii a jedné z Breuil Grotta v Itálii. Dva vzorky museli kvůli nekvalitnímu záznamu nebo kontaminaci jiným materiálem vyřadit. Zbývající tři, dva ze Španělska a jeden z Belgie, ale přinesly cenné poznatky.

Belgičtí neandrtálci se nepochybně živili masem srstnatých nosorožců a divokých ovcí, ale v menší míře si přilepšovali i houbami, konkrétně i dnes běžným hnojníkem. Ve jeskyni Sky se navíc dříve našly i kosti mamutů, sobů a divokých koní. Strava španělských neandrtálců nemohla být odlišnější. Podle DNA zachycené v jejich zubním kameni šlo totiž o takřka bezvýhradné vegetariány. Pojídali houby klanolístky, piniové oříšky a lesní mech. Neandrtálci tedy byli z hlediska jídelníčku minimálně tak flexibilní, jako moderní lidé.

Přírodní léčitelé

Odlišnosti ve stravě dále potvrdilo i srovnání mikroorganismů obývajících ústa neandrtálců z obou oblastí. Ústní mikroflóra španělských neandrtálců se blížila šimpanzům a lidským kulturám pravěkých sběračů, mikroflóra belgických zástupců spíše pravěkým lovcům a pastevcům.

Kromě toho se podařilo objevit i řadu typických mikrobiálních patogenů a symbiontů ústní dutiny, jejichž podobnosti a odlišnosti s moderními lidmi umožňují například odhadnout intenzitu styků mezi oběma populacemi nebo vliv moderního způsobu života na složení ústní mikroflóry.

Ještě zajímavější je ovšem nález DNA topolu a plísně rodu Penicilium v zubním plaku neandrtálského jedince očividně trpícího vážným zánětem ústní dutiny, který byl zřetelný i na jeho lebce. Kůra topolu, která obsahuje bolest a záněty tlumící kyselinu salicylovou, složku moderního aspirinu, a antibioticky působící plíseň jsou totiž přesně ty přírodní léky, které bychom si při podobných potížích v dané době naordinovali i my sami. Neandrtálci tak s největší pravděpodobností uměli využívat přírodní produkty i k léčivým účelům.

Zubní plak se zkrátka ukázal bohatším zdrojem informací, než kdo kdy čekal.

Zdroj: Weyrich L, Duchene S, Soubrier J, ... & Cooper A (2017): Neanderthal behaviour, diet, and disease inferred from ancient DNA in dental calculus. Nature, online.

Tagy: neandertálec antropologie dějiny a fakta věda a poznání zahraniční

Zdroje: vlastní