První biologickou válku v dějinách vyhráli lidé. Nad neandrtálci

- Člověk autor: Jan Toman

Zavlečení nových nemocí, se kterými se místní obyvatelé nikdy nesetkali, může být zničující. Choroboplodné zárodky, které s sebou přivezli Evropané do Ameriky, zabily nesrovnatelně větší množství indiánů než železné meče conquistadorů. Obyvatelé středoamerických a jihoamerických civilizací ale zřejmě nebyli první, pro koho měl kontakt s neznámi patogeny, na které jejich imunita nebyla připravená, fatální následky. Prameny hned z několika směrů výzkumu dávají tišit, že naši předkové možná už ve starší době kamenné podobným způsobem vyhubili neandrtálce.

Neandertálec v jeskyni

Neandertálec v jeskyni,zdroj: Profimedia.cz

Pravěk nebyla žádná procházka růžovým sadem. Když člověk neumřel hlady, měl velkou šanci, že se smrtelně zraní při lovu nebo jiné rizikové činnosti. Donedávna se však soudilo, že alespoň v něčem oproti nám měli naši předchůdci ze starší doby kamenné výhodu – netrpěli tolik různými nemocemi.

Vzhledem k tomu, že netvořili velkou propojenou populaci, ale mnoho po většinu času oddělených tlup, nemohly se mezi nimi efektivně šířit dnes běžné vysoce virulentní bakteriální a virové infekce. Taková chřipka opravdu nejsnáze infikuje nové hostitele ve městě, kde se neustále střetávají davy lidí.

Většina nemocí měla podle výzkumníků přeskočit na člověka ze zvířat, která si lidé ochočili a začali hospodářsky využívat asi před 10 000 lety. "Éra moru a hladomoru" tak měla paradoxně začít až s vynálezem zemědělství. To ale neznamená, že by lidé útoky patogenů a parazitů před vynálezem zemědělství netrpěli. Jen se jich držely spíše chronické infekční nemoci a zástupy vnějších i vnitřních parazitů, se kterými po většinu času žili v rovnováze.

Možnosti testování hypotézy o relativně pozdním příchodu většiny nemocí ale byly donedávna značně omezené. Výzkumníci se museli téměř bez výjimky spoléhat na kosterní nálezy. Přímo na kostech nebo zubech ale zanechává stopy jen zlomek onemocnění.

Kosterních pozůstatků s jasnými změnami způsobenými nemocemi také nebylo mnoho, nemluvě o míře jejich zachování. Jejich studium sice poskytlo mnoho důležitých poznatků, o zastoupení jednotlivých nemocí mezi pravěkými lidmi toho ale moc nenapovědělo.

V posledních letech však na scénu vstoupily molekulárně-biologické metody. Na přelomu tisíciletí byl osekvenován lidský genom a v roce 2013 se podařilo přečíst i genom neandrtálce.

Poté, co moderní lidé opustili Afriku a expandovali do zbytku světa, začali se křížit s příbuznými liniemi lidí obývajícími Evropu a Asii. Stopy po těchto "mesaliancích" neseme ve svém genomu dodnes. Zhruba dvě procenta genů lidí žijících mimo Afriku pochází od neandrtálců a některé asijské populace nesou několik procent genů od tajemných denisovanů, dalších "bratranců" moderních lidí.

Nejzajímavější ovšem je, že se z přejatých genů ukázaly výhodné a následně se rozšířily hlavně geny spojené s imunitou. V našem genomu můžeme například nalézt neandrtálské varianty genů, které ovlivňují degradaci virů.

Některé z nich poskytují značnou ochranu před virovou encefalitidou přenášenou klíšťaty, která v zalesněné Eurasii obývané neandrtálci musela být velmi častá. Jiné varianty genů zděděné po neandrtálcích přinášejí menší náchylnost k otravě krve nebo zefektivňují práci imunitního systému při odhalování patogenů. Na druhou stranu ovšem téměř jistě mají prsty ve vzniku řady alergií a autoimunitních chorob.

Tyto genetické poznatky dokazují, že neandrtálci trpěli kromě parazitů a infekčních nemocí společných všem lidoopům také řadou "moderních" chorob. Výjimkou pravděpodobně nebyly infekce ústní dutiny a otevřených ran, pohlavní choroby a infekce trávicí soustavy, lepra či chronická onemocnění jako tuberkulóza nebo žloutenka. Tyto nemoci, případně jejich místní kmeny, přenesli neandrtálci na naše předky.

"Na oplátku" dostali například Helicobacter pylori, bakterii, která může způsobovat žaludeční vředy, záněty a v extrémním případě až rakovinu trávicí soustavy. Pravěcí lidé migrující z Afriky ale byli s největší pravděpodobností nositeli velkého množství dalších tropických chorob, se kterými neandrtálci statisíce let nepřišli do styku. Ty mohly přinejmenším přispět k jejich vymření.

Ať už to bylo s vymřením neandrtálců jakkoli, rozhodně platí, že naši předkové ve starší době kamenné postupně nabalili k patogenům a parazitům společným vícero lidoopům také řadu nemocí, které je budou stíhat mnoho dalších tisíciletí.

Z hospodářských zvířat se tak na člověka mohlo po vynálezu zemědělství přenést daleko méně chorob, než se čekalo, a některé z nich mohou naopak mít původ u lidí, kteří jimi nakazili svá zvířata. Více napoví například přímé analýzy mikrobů ze zubního plaku a dalších částí kosterních nálezů, o které se pokouší hned několik vědeckých týmů.

Zdroj: CJ Houldcroft & SJ Underdown (2016): Neanderthal Genomics Suggests a Pleistocene Time Frame for the First Epidemiologic Transition. American Journal of Physical Anthropology, online.

Tagy: neandertálec antropologie dějiny a fakta věda a poznání

Zdroje: Vlastní