O životě a smrti přemýšleli už naši předchůdci hominidé na afrických savanách. Ve středověku alchymisté míchali elixíry nesmrtelnosti. A také dnes se vědci snaží najít způsob, jak zabránit stárnutí, anebo ho dokonce zvrátit. Patrně by se mohli inspirovat u želvího samce Jonathana.

Metuzalém v krunýři

Zatajte dech, je to úředně potvrzeno: V roce 2022 se želví samec Jonathan dožívá 190 let.

Je to nejstarší žijící živočich na světě. Tento zápis do Guinnessovy knihy rekordů získal samec želvy obrovské (Aldabrachelys gigantea hololissa) už před třemi lety (zde). A letos v lednu mu v prestižní encyklopedii přidali už druhý titul – nejstarší (evidovaná) želva všech dob (tady).

Jonathan, seychelská obří želva (Aldabrachelys gigantea hololissa), převzal titul nejstarší želvy od Tu'i Malila, paprsčité želvy (Astrochelys radiata), která zemřela ve věku 188 let v roce 1965.

Žil už v době, kdy naši obrozenci v Rakouském císařství teprve křísili češtinu. Narodil se v roce 1832, tedy šestnáct let před tím, než nastoupil na trůn František Josef I., jeden z nejdéle vládnoucích panovníků světové historie. Jonathan ho přežil o víc než 100 let.

Tvor s mohutným kostěným krunýřem žije na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, který spadá pod britskou korunu. Výběh má přímo v zahradě guvernérovy rezidence. Dostává se mu každodenní péče tamního veterináře. 

„Je to naše ikona, která je symbolem stálosti tváří v tvář měnícímu se světu,“ cituje magazín Live Science reakci jeho veterináře Joea Hollinse na zápis do Guinessovy knihy. Výjimečné postavení zvířete na Svaté Heleně dokládá jeho vyobrazení na pětipencové minci svatohelenské libry.

Pravda, nikdo si není jistý jeho přesným věkem. Koneckonců, jinak puntičkářští viktoriánští byrokraté rodné listy želv nevedli. Rok jeho narození se odhaduje na 1832 na základě toho, že byl na Svatou Helenu ze Seychel přivezen v roce 1882 a na fotografii z tohoto roku je zachycen ve velikosti, kterou tento druh želvy dosáhne nejdřív za 50 let. Takže ve skutečnosti může být i starší.

Stáří je na něm už znát. Je slepý a bez čichu, takže nedokáže najít potravu a veterinář ho musí krmit. Libido však neztratil. „Přes svůj věk a chatrné zdraví se páří s želvou Emmou,“ upozorňuje veterinář Hollins.

Fotografie z roku 1882 až 1886, kdy Jonathanovi bylo už přes 50 let. | zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo

A otázka, která vás patrně zajímá ze všeho nejvíc:

Jak se takového věku mohl dožít?

Velké želvy mají předpoklady k dlouhému životu. Vyznačují se pomalým metabolismem, který souvisí s nízkou tepovou frekvencí. Zjednodušeně řečeno, čím pomaleji srdce tluče, tím pomalejší je látková výměna a tím pomaleji také živočich stárne.

Samotné srdce je vytrvalé, ale zvládne jen určitý počet tepů za život. Takže tvorové s pomalejším tepem zpravidla žijí déle. (Želví srdce má frekvenci kolem 30 tepů za minutu, lidské od 60 výš.)

K dlouhému životu přispívá životní styl želv, které nikam nespěchají a nestresují se. A také strava – jsou to všežravci, ale větší druhy, mezi které patří Jonathan, konzumují výhradně rostlinnou potravu, žádné tuky nebo cholesterol. 

Johathanovi se každopádně sluší popřát hodně zdraví ke kulatinám a pogratulovat k zápisu do prestižní encyklopedie.